Morgana Archiv

Opět je tu období kaštanů, z jejichž sbírání jsem se právě se synkem vrátila. Nesli jsme jich docela dost, snad sedm kilo, tipla bych a protože jsem magor, tak jsme si spolu s nimi ještě dali vycházku cca dva kilometry domů, přičemž jsem synovi mohla aspoň vysvětlit, co je to zátěžové cvičení :D No furt lepší, než mít kolem pasu pásek, na jehož konci za sebou někteří táhnou v kopcích pneumatiku, že ano. Každoročně tu o kaštanech píšu stále dokola to samé, tak i dneska něco málo. Kaštany mají v magii své místo a to dost zasloužené, protože z lidí vytahují nemoci a negace. Jsou velmi příjemné na omak, takže mnozí lidé je mají při sobě v kapse či kabelce a sem tam je pomačkají v ruce. Takto při sobě můžete nosit kaštan stejně jako minerál, plní naprosto stejnou funkci. U nás doma jsme to ale dělávali jinak: spali jsme na nich, respektive spali jsme na plátěném váčku naplněném kaštany a to vždy v počtu našich let plus jeden navíc, což nám má dodat sílu, abychom se toho dalšího roku života ...

  Tak volby máme v plném proudu, řekla bych dle fotek u uren, které se tu začínají objevovat a u kterých nechybí ani uvědomělých pár řádků ve stylu "jděte volit bla bla bla". No, já se mám pořád stejně a celkem ani nevedu moc v patrnosti, kdopak se to zrovna u toho koryta válí, takže se domnívám a budu jistě ukamenována protiargumenty právě těch uvědomělých, že to je buď tím, že mám prostě štěstí, anebo tím, kdo "vede" tuto zem. Já budu oponovat: ono je to všechno o tom, jak si to kdo v sobě nastaví a jak otevřeně přijímá, co pro něj Osud nastavil a to já takto v sobě nastaveno mám. Netvrdím, že je špatné rozhodnout se k volbám jít a volit tak, jak cítíte, anebo tak, jak vám radí rozum či jiné smysly včetně manžela Tondy nebo tchyně Emílie. Každý nechť koná, jak sám chce, jsme demokratická zem, alespoň to tak slýchám od devětaosmedesátého. Takže já se vám tu u urny fotit nebudu, škoda, jsem si toho vědoma, mou krásou bych vám zajisté zpříjemnila páteční podvečůr, a ...

  Bré nedělní ránko vám všem! Teď jsem se musela ujistit, že je skutečně neděle, protože míváme se synkem dost často problém uvědomit si, co je za den v týdnu, jelikož v tomto moc svým životním stylem nežijeme, abychom někde museli v daný den na určitou hodinu být, tak promiňte mé krátké zastavení nad uvědoměním si dne :-) Dneska vám napíšu něco málo k vašemu dotazu, proč lidé neumí být a žít v přítomnosti. Opět a zase to bude můj náhled, pokud to někomu bude připadat jako nějaká mantra, kterou tu Morgana předkládá jako jedinou možnou pravdu, doporučím jít si skutečně už popovídat o svém nastavení k terapeutovi. Nuže přítomnost, dost lidí ji nesnese, nevidí, necítí, neumí se v ní pohybovat. Stále nás něco tlačí jít kupředu, přemýšlet o tom, co se ještě nezrodilo a možná ani pro někoho už nezrodí, anebo se pořád otáčet za něčím, co už zase naopak dávno zemřelo a opětovně se nám v cestě neobjeví. Pochopit, proč se to děje, není zas tak složité, když si vezmete, jak vše jde od samotné...

  Miluju, když se odpadky vynesou samy. Déšť pak spláchne zbytky a pak vyjde zase Slunce a může začít můj milovaný Podzim :-) Ten tvrdý osmičkový rok, který se přechýlil do závěrečné ódy, má co do sebe. Za posledních několik let mi snad nejintenzivněji otevřel oči, uzavřel dveře, které už jen ze zvyku pobouchávaly v průvanu, otevřel novou bránu, o které věřím, že přináší a ještě přinese to, co jsem si tak přála a dorovná přesně tam, kde to na těch vesmírných miskách nebylo v rovnováze. Miluju, když jdou věci na dřeň, když to emocemi blýská, když zvedám druhé ze židle a nutím ze sebe vydat vše, co v nich do té doby jen kypělo. Miluju ty poryvy, které to tu dokáže rozvířit, ty vlny, které se sem naženou jak při přílivu a pak zase v tichosti odšumí v dál. Na duši cítím po letošních letních měsících klid, pohodu, lad. Hodně mi daly Beskydy, jako ostatně každoročně. Člověk si tam dost věcí jako by samozřejmě douvědomí, je tam v kruhu těch, které miluje, nikdo nepřebývá, nikdo nepřekáží,...

  Dnes nás prý má Slunce opálit jak špekáčky nad plamenem ohně, z čehož se tedy moc neraduju, protože ti, kteří mě znají, ví, že léto je pro mě nejhorší etapou celého roku a kdybych mohla, tak jej zkrátím na dva týdny a pak hurá do podzimu, který je mnohem zajímavější a pestřejší :D Ale respektuju tok dění, běh toho velkého Kola, takže i tohle období se snažím přežít a užít se vším, co přináší, jako je koupání, jízda na kole, nabírání vitamínu D. Lidé mívají v létě i více úsměvu na tváři, více se radují, baví, děti nahlas výskají ze všech stran, ticho většinou přichází až těsně před půlnocí. Slunce a Světlo dělají hodně, mají na lidskou psychiku neskutečný vliv, proto není divu, že obyvatelé přímořských částí jsou veselejší a usměvavější, jelikož těchto mocných energií dostávají díky své poloze mnohem víc. Slunce je tak mocný Živel, že se dokonce vyskytuje i v tarotových kartách, kde ovšem má mnohem více poloh a významů, než jsou ty, o kterých tu píšu. Může přinést radost a veselí,...

  Tak jo, jsme zpátky. Každý návrat je trochu smutný, protože vím, do jaké atmosféry se vracím a můžu vám říct, že je to rok od roku hmatatelnější rozdíl. Nechci plivat na naši zem, kterou miluju, ani na lidi v ní, protože vím, že každý je zraněný a rozbolavělý a řeší si vnitřní sračky různého typu, nicméně musím říct, že tam venku je mi líp. Lidé se smějí, zdraví, ptají se na to, jak se máte a taky si počkají na vaši odpověď. Když se vám viditelně něco nedaří nebo je problém, ihned přiběhnou a ptají se, jak mohou být nápomocní, jejich vztah k dětem a přístup k jejich emocím a náladám je TAK STRAŠNĚ odlišný, tak moc, až se mi občas z toho zjištění chce brečet. Při těchto návratech je ta naše vnitřní nemocnost tak očividná, hmatatelná, tak mocně citelná, že si říkám proč? Proč zrovna v té naší zemi, kde jsme tak šikovní, kde umíme věci, díky nimž nás svět obdivuje, kde máme potenciál, jen ho neumíme prodat, protože si stále myslíme, že potřebujeme nějakého silného lídra, který nám b...