MILUJU, KDYŽ SE ODPADKY VYNESOU SAMY.
Miluju, když se odpadky vynesou samy. Déšť pak spláchne zbytky a pak vyjde zase Slunce a může začít můj milovaný Podzim
:-) Ten tvrdý osmičkový rok, který se přechýlil do závěrečné ódy, má co do sebe. Za posledních několik let mi snad nejintenzivněji otevřel oči, uzavřel dveře, které už jen ze zvyku pobouchávaly v průvanu, otevřel novou bránu, o které věřím, že přináší a ještě přinese to, co jsem si tak přála a dorovná přesně tam, kde to na těch vesmírných miskách nebylo v rovnováze. Miluju, když jdou věci na dřeň, když to emocemi blýská, když zvedám druhé ze židle a nutím ze sebe vydat vše, co v nich do té doby jen kypělo. Miluju ty poryvy, které to tu dokáže rozvířit, ty vlny, které se sem naženou jak při přílivu a pak zase v tichosti odšumí v dál. Na duši cítím po letošních letních měsících klid, pohodu, lad. Hodně mi daly Beskydy, jako ostatně každoročně. Člověk si tam dost věcí jako by samozřejmě douvědomí, je tam v kruhu těch, které miluje, nikdo nepřebývá, nikdo nepřekáží, vše jde samo. Taková krásná svatá trojice, řekla bych. Nic není problém, vše se dá řešit, není potřeba mluvit, ten druhý ví, ten třetí si stejně dělá, co chce a kdy chce. Devátý měsíc, ve kterém se ocitáme, mám odjakživa spolu s tím šestkovým v jisté harmonii, kráse, rovnováze. Mám ty měsíce ráda, ani nevím proč. V tom šestkovém se mi v pohybu času a prostoru narodil syn, v tom devátém cítím zřejmě odjakživa příchod sklizně, času, kdy začínáme bilancovat a těšit se na příchod Paní Zimy, Smrti, která vše pokryje bílou peřinou a donutí spát. Začíná pro mě období vřesu a chryzantém, pálení svící, věčného úsměvu v tichu nad šálkem kávy či horkého čaje, procházek v prostoru obklopeném teplými tóny padajícího listí, sbírání plodů kochání se zapadajícím se Sluncem, které je na podzim prostě jedinečné. A pořád se nestačím divit, jak vše krásně plyne, proplouvá, děje se bez většího zásahu a čím méně nad tím přemýšlím, čím méně zasahuju a potřebuju mít pod kontrolou, tím krásnější ten obraz kolem mě je. Jdu se tedy ponořit do toho nádherného zvuku deště a šplíchání kaluží, které slyším z dálky a nechat k sobě promlouvat tu nenahraditelnou podzimní energii, kterou počasí přineslo o pár dnů dřív, než je kalendářem dáno. Morgana
