JAK NAČÍTÁM DRUHÉ
Bré ráno či spíše už dopoledne! Dneska napíšu něco málo o jednom způsobu, jakým si načítám druhé, protože je to jedno z témat, které vás zajímá opakovaně už po řadu let a i když jsem o tom už psala a moje starší texty, kterých už je dalece přes tisíc, najdete na webu morganaarchiv, kam je Lucie při chvilkách času vkládá. Začnu tím, že schopnost vidět do lidí a číst v nich jako v otevřené knize, mám od dětství. Něco mi přinášelo určité vjemy a tomu něčemu jsem věřila zcela automaticky víc, než co jsem viděla očima a slyšela skrze sluch. Nevím, kde se to ve mně vzalo, že jsem to takto přijala za své a řídila se tím, vzpomínám si ale, že ke mně přicházely různé střípky vjemů, názorů, náhledů, barvy, pocity, já si na ně udělala vnitřně nějaký názor, dá-li se to tak vůbec napsat, navnímala jsem si zkrátka, jak se v tom cítím, co to se mnou dělá, jak to na mě působí a pak s odstupem času jen koukala - mnohdy s otevřenou pusou -, když se věci plně projevily na světle v plné parádě a sho...