JAK NAČÍTÁM DRUHÉ

 Bré ráno či spíše už dopoledne! Dneska napíšu něco málo o jednom způsobu, jakým si načítám druhé, protože je to jedno z témat, které vás zajímá opakovaně už po řadu let a i když jsem o tom už psala a moje starší texty, kterých už je dalece přes tisíc, najdete na webu morganaarchiv, kam je Lucie při chvilkách času vkládá. Začnu tím, že schopnost vidět do lidí a číst v nich jako v otevřené knize, mám od dětství. Něco mi přinášelo určité vjemy a tomu něčemu jsem věřila zcela automaticky víc, než co jsem viděla očima a slyšela skrze sluch. Nevím, kde se to ve mně vzalo, že jsem to takto přijala za své a řídila se tím, vzpomínám si ale, že ke mně přicházely různé střípky vjemů, názorů, náhledů, barvy, pocity, já si na ně udělala vnitřně nějaký názor, dá-li se to tak vůbec napsat, navnímala jsem si zkrátka, jak se v tom cítím, co to se mnou dělá, jak to na mě působí a pak s odstupem času jen koukala - mnohdy s otevřenou pusou -, když se věci plně projevily na světle v plné parádě a shodovaly se s tím, co jsem si kolikrát i léta nazpět myslela. V podstatě jsem mohla potkat jakéhokoli člověka a už to jelo. Přicházely barvy kolem jeho obličeje, těla, dneska se tomu říká aura, já to tehdy neuměla pojmenovat. Vnímala jsem i barevné mapy či fleky v těle, což mi později odhalilo, kde má daný člověk usazené emoce, kde má potíže či dokonce už zdravotní problém, který se co chvíli projeví. Taktéž ke mně přicházely "zprávy" ve formě různých tlaků, asi se to nejblíže dá porovnat s tlakem, který je na vás vyvíjen něčí dlaní, v horším případě pak pevným litinovým plátem

:D Takže když se někdo přiblíží, tak mi dává i tento vjem či pocit a podle něj umím určit, do jaké míry mluví pravdu, říká to, co skutečně žije, zda-li je spíše v mužské, anebo naopak ženské energii, v jakých emocích se nejčastěji máčí, co právě řeší, zda je falešný, zda mu nechybí láska, atd. Nemám potřebu pak takovému člověku říkat na potkání, že třeba lže anebo se tváří jako anděl a za zabouchnutými dveřmi je psychopat, protože to zaprvé není o mém egu, abych dokazovala, ani to nemusí v danou chvíli nijak nikomu pomoct, takže se většinou, když dotyčný či dotyčná něco říkají nebo něco tvrdí, jen pousměju, pakliže se vyřčené neshoduje s tím, co cítím, a jedeme dál. Jiná situace je, když ohledně takového člověka někdo jiný něco řeší, má s ním sepsat smlouvu, chce s ním žít nebo už s ním žije a potřebuje vědět, na čem je, to pak nemám problém svoje pocity a dojmy vyřknout. Kromě tohoto všeho se mi ještě zobrazují různé zkratkovité obrazce z toho, co daný člověk právě žije. Jsou to jakoby vystřižené situace z filmového pásma, které má každý z nás kolem sebe otištěny a pak si načítám i příběhy a situace, které právě zažil, prožil, kterými se třeba v daném časovém úseku zabývá. Někdy se kolem lidí i pohybují sluchové záznamy vyřčených vět či slov, to je pak nevědomky řeknu během hovoru s danou osobou, té přeběhne mráz po zádech a většinou přijde reakce ve stylu "tvl přesně tohle mi řekl" :D Nabíhají mi i černá místa v tělech lidí, to pak vím, že v daném místě bude mít chronický problém či dokonce rakovinu nebo dané místo bude mít zcela vyoperované a nabíhají mi i přesná léta, ve kterých daná osoba zemře. Tohle jsem si ale odprosila tam nahoře, že nechci u každého vidět na počkání, takže v tomto mi ten nahoře vyšel vstříc a netrápí mě tím tak často :D Taktéž vás zajímalo, jaké to je s tímto žít, zda to není vyčerpávající, unavující, zda to nepřekáží nebo člověka nedohání k šílenství :-) Upřímně nedokážu si představit, že bych to měla mít já či druzí lidé jinak. Je to jako byste chtěli rybě říct, že od dnešního dne nebude žít v moři, ale na souši. Bude na vás čumět jak žába z prachu a nechápat, komu v tuto chvíli mrdlo víc :D Já to tak prostě mám, jsem za to ráda, velmi dobře mi to slouží, protože dokážu předpovídat situace a věci, které třeba mě osobně dost usnadňují život a navíc mě baví pak sledovat, když se to skutečně mnohdy až po letech projeví naplno. A že už jsem toho v rámci své rodiny, přátel, známých předpověděla tunu. No a jak se to naučit? Asi vám nedám lepší radu, než že máte naslouchat tomu, co k vám přichází a řídit se tím. Udělat si třeba nějakou vnitřní analýzu, navnímat si pocity, které přišly, zapamatovat si je a nechat být a třeba po čase, když se to dostane na povrch, tak si to v sobě pomyslně odškrtnout jako to, co jste přece tehdy viděli, cítili, věděli. Nevím, co jiného by mohlo pomoci. Člověk se musí poznat, musí důvěřovat svému tělu i intuici, a pak to začne přicházet samo a hned bez většího úsilí. Rozhodně nevěřím na jakékoli semináře, na odblokovávání kdečeho a další pitominy, které jsou ze všech stran lidem nabízeny. Čistá a pouhá důvěra v sama sebe, nic víc se mi nikdy v životě neosvědčilo :-) Máte zač. Morgana