Morgana Archiv

  Vyzvala jsem vás, abyste mi dali tipy na témata, která byste tu rádi četli. Většina z nich je zpracována a najít je můžete buď zde na stránce přes "lupu", anebo na mém webu, další témata zpracovat z různých důvodů nechci, ale jedno z těch, ke kterým bych ráda něco napsala, je zvýšený počet lidí, kteří mají problémy se srdcem. Pro mě samotnou to není překvapivé, připomeneme si tu spolu pár mých tvrzení, se kterými jsem vás tu obeznámila v roce 2020, když přišla ta velevirová hra, na kterou většina z vás ochotně a ráda přistoupila, začala natahovat přešité tátovy trencle na hubu, koupala se v dezinfekci, nedovolila si vstoupit do obchodu či úřadu bez skafandru a tak dále. Už na počátku, kdy o tom málokdo ještě psal, jsem vám říkala, že to je všechno špatně, že na tom něco smrdí. Že se nemáte ani tak obracet na rozum, ale na své srdce, ne na média, ale na svou intuici, že pomůže Příroda, meditace, odklon od skupinového dění a že mnohem horší dopad než onen blábol samotný bude

  Zdraví bude téma mého dnešního psaní, protože od doby, co nám tu vířil vír, velké množství lidí si na sobě i blízkých všímá neduhů, zdravotních komplikací či stavů, které jsou pro ně netypické a týká se to i lidí, kteří do té doby byli zdraví jako rybička. Toto psaní nejspíš ale pochopí jen ti, kteří vnímají i jinak než skrze běžné smysly a dávno otevřeli oči, tudíž je neopijete rohlíkem a ani jim nevnutíte heslo, že lékařům jde o vaše zdraví. Stačí koukat kolem sebe, vnímat reakce farma firem, velkých korporací či hlav, které jsou prioritně na trhu kvůli mega ziskům, lékaře a jejich chování či reakce na to, když jim popíšete svůj stav a oni vás hned chtějí zasytit chemickými léky, aniž by se ptali třeba na to, v jaké atmosféře žijete, čím si procházíte, jaké jsou vaše vztahy, vaše emoční nastavení apod. Pochopí to zkrátka lidé, kteří cítí, že tu delší dobu něco nehraje, kteří si všímají drobných nuancí a neběží hned do čekárny pro recept na brufen. Přibývá lidí, kteří jsou unavení,

  Dneska jsem se rozhodla, že napíšu pár řádků k Daru, který někteří či některé z nás používají a tím je Dar vidění, věštění, vhledů, vizí, předpovědí... nazvěte si to, jak potřebujete. Velmi častá otázka je, zda jej máme všichni. Na tu odpovídám, že ano, ale... ne každý jej má na takové "úrovni", aby jej dokázal používat. Každý jeden z nás, když se narodil, dostal do vínku nějaké vlastnosti, schopnosti, dovednosti. Každý z nás také dostal jedno tělo, které má dvě paže a dvě nohy, hlavu s mozkem, ač to u jistých jedinců je lehce zpochybnitelné, pár očí, uší, nos, ústa a další orgány, které mají svou specifickou funkci a napomáhají člověku a jeho duši se na tomto pozemském světě pohybovat, fungovat, existovat. Nicméně duše si s sebou přináší i něco víc a to jsou zápisky z předchozích životů a zážitků, kterými si tehdy prošla a tyhle zápisky ona má k dispozici, kdykoliv se jí zachce. Jelikož já patřím mezi ty jedince, kteří věří, že duše není mimo tělo, ani neposkakuje někde ve

  Zdar a sílu vám všem! Dneska napíšu něco málo k vykuřování prostor, i když na toto téma jsem už psala v minulosti mnohokrát a všechny mé texty najdete na mém webu, přesto není nad to, když si člověk leccos zopákne, že ano :-). Začnu tím, proč byste se měli naučit své příbytky vykuřovat. Vykuřování bylinami, kořením a ostatními k tomu vytvořenými prostředky je jistým způsobem rituál, jde o očišťování prostor, ve kterých žijete, pracujete anebo se pravidelně vyskytujete. Každý prostor do sebe totiž nasává energii lidí, kteří se v něm vyskytují a bývá proto velmi hodně ovlivněn jejich náladou, jejich zdravím, jejich emocemi. Takže zejména poté, co v daném prostoru proběhla hádka, pláč, smutek, nemoc nebo smrt, je velmi vhodné tento prostor opět vyladit a nastavit ho tak, aby sám nebyl těmito negativními energiemi přesycen, protože - pozor - on po čase ze sebe to nasáté zase zpětně vydává. A do koho asi? Odpověď je jasná. Je tedy dobré, abyste se naučili po setření povrchů od prachu, um

  Včera jsem vám sem dala fotku z metra z dob dávno minulých a padly tam reakce, že soudím, že tato doba je prostě technologická, tak si na to máme zvyknout atd., tak jsem se rozhodla k tomu ještě vyjádřit, protože nechci, abyste mě špatně chápali. Začnu tím, že jsem se narodila v 70. letech a od dětství ráda pozoruju lidi. Zažila jsem tedy dobu, která je vyobrazena na daném obrázku a zažila jsem další doby, které od těch sedmdesátek uplynuly. Nevnímám lidi ale čistě očima a ušima, ale i oním smyslem, který načítá jinak. Netvrdím, že dříve byli všichni lidé usměvaví, dobří, láskyplní, upřímní, stejně jako netvrdím, že dneska na žádné takové už není možné narazit. Ani netvrdím, že mám něco proti dnešnímu světu technologií, takže nejsem hysterická máma, která třeba svému synovi zakazuje televizi a mobil a tablet, protože je to zlo a je potřeba synka před ním chránit. Jsem ráda, že se narodil do této doby, kdy má možnosti, které jsem já jako dítě neměla (i když mi nechyběly), takže mu v t

  Všechno má své tempo, všechno má svůj čas, všechno má svůj vývoj. A můžete to pozorovat na všem: na sobě, na svém přístupu k jistým věcem či lidem, na situacích, na vztazích, na místě, ve kterém žijete, ve společenství, jehož součástí jste... Vše se vyvíjí, teče, jede kupředu a není možné to zastavit, výrazně ubrzdit, pozměnit, není možné to násilně změnit. Děje se to z větší části přirozeně a podle toho, jak se jemné nuance vaší osobnosti a lidí kolem vás mění. Když se kouknete na své já ve dvaceti letech, pak ve třiceti, ve čtyřiceti, padesáti..., uvidíte ty rozdíly. To, co pro vás bylo důležité ve dvaceti je pro vás ve čtyřiceti k smíchu. Ten, kdo se vám neskutečně líbil v dávné minulosti, je vám nyní naprosto lhostejný, pomalu si jej ani nevšimnete, když kolem vás projde po ulici. To, co bylo vaším cílem či záměrem před třiceti lety, vyprchalo jako pára nad vařícím hrncem a docela jistě naopak toužíte po tom, co tenkrát bylo miliony kilometrů od vaší pozornosti. A přesně tento vý