VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS
Všechno má své tempo, všechno má svůj čas, všechno má svůj vývoj. A můžete to pozorovat na všem: na sobě, na svém přístupu k jistým věcem či lidem, na situacích, na vztazích, na místě, ve kterém žijete, ve společenství, jehož součástí jste... Vše se vyvíjí, teče, jede kupředu a není možné to zastavit, výrazně ubrzdit, pozměnit, není možné to násilně změnit. Děje se to z větší části přirozeně a podle toho, jak se jemné nuance vaší osobnosti a lidí kolem vás mění. Když se kouknete na své já ve dvaceti letech, pak ve třiceti, ve čtyřiceti, padesáti..., uvidíte ty rozdíly. To, co pro vás bylo důležité ve dvaceti je pro vás ve čtyřiceti k smíchu. Ten, kdo se vám neskutečně líbil v dávné minulosti, je vám nyní naprosto lhostejný, pomalu si jej ani nevšimnete, když kolem vás projde po ulici. To, co bylo vaším cílem či záměrem před třiceti lety, vyprchalo jako pára nad vařícím hrncem a docela jistě naopak toužíte po tom, co tenkrát bylo miliony kilometrů od vaší pozornosti. A přesně tento vývoj já na životě miluju! Čas od času, když mám možnost být sama, neskutečně ráda se nořím do minulých obrazů a vůní a opětovně si je připomínám a sleduju, jak moje tělo ruku v ruce s myslí a nitrem reagují na tehdejší emoce, city, vášně, rozumy a usmívám se té magické moudrosti Přírody a Vesmíru a děkuji své Duši, že tolik povyrostla a o tolik se posunula. Že se netrápí kvůli malichernostem, které vnímám ale až nyní jako malichernosti, jež by druhý naopak bral za smrtelně důležité a vážné, protože jeho cesta vede jinou krajinou a jiným tempem vývoje, než jakou procházím já, že se nezajímám o ty lidské charaktery, které mě dříve obklopovaly, že obsahem mého hovoru už jsou jiná témata a události, než která mi vycházela z úst třeba v pubertě. Že už vidím ten velký smysl, tu energii, to sílu, do které se nedá dostat úskoky, přechytračeností, ani lidským vyzráním na bázi věku, ale určitými energetickými zkušenostmi a jistou ochotou Zdroje vpustit vás za ty konkrétní dveře, pokud jste připraveni. Zároveň mi to všechno dalo určité pochopení lidí, kteří ještě tráví čas na schůdcích, kde je strach, obavy, úzkosti, lpění na materiálnu a titěrnostech, kterými si myslíme, že se máme obklopovat, odívat, vyšperkovávat. Ano, jistě, pokud se chci v tom pozemském světě sejít s kamarády, musím do jisté míry tuto sféru opustit, protože bychom se jinak nikde "nesetkali". Taktéž více nechávám lidi věřit tomu, čemu věřit chtějí, i když vidím, že je to cesta do pekel, do bahna či do hluboké bolesti, protože v té kopě hnoje mají něco najít, je tam pro ně něco cenného, co nenajdou jinde, co jinde neleží a tudíž na ně nečeká. Miluju a těším se na ten vývoj, co přinese nejen lidem okolo, ale hlavně mně a mé cestě, jež je zatím v plné funkci jen na deset procent, protože to další teprve má přijít. Ale já na to netlačím, nespěchám, nechávám to jít tím tempem, jakým je to nastaveno, protože v určitém bodu času a zeměpisných parametrů to přijde a octnu se tam, odkud budu mířit zase o trochu širším bulvárem a přijímat ovoce stromů, které porostou po jeho stranách.
:-) Mějte fajn sobotu a krásný vstup do čínského roku Draka! Morgana
