SMYSL VZTAHU
Má tento vztah smysl? Mám mu věnovat energii? Nejen tyto otázky dostávám v objednávkách na výklad a mnohdy se zarazím a musím vědomě pracovat pár minut na tom, abych se dokázala vpravit do pocitů tazatele, protože některé pocity zkrátka nedokážu nacítit hned, jelikož je sama nežiju a potřebuju se vědomě tedy dostat do kůže člověka, abych pochopila, na co se ptá a proč se takto vlastně ptá. U těchto dvou dotazů je to dost obdobné a mnohdy se nevyhnu, abych výklad nezačala první všeobecnou větou, kterou napíšu všem: smysl má vše, co nám Vesmír posílá a energii vkládat můžete do čehokoli, co cítíte, že si ji vyžaduje. Jinými slovy: chápu, že se ptáte, zda vztah bude fungovat, zda se překulí do pevného spojení, ve kterém bude důvěra, radost, láska, lehké plynutí. Také dokážu pochopit, že zejména ženy chtějí vědět jistoty, chtějí vědět, co se z toho či onoho muže vyloupne, zda neskrývá ve své duši něco, co ony na první dobrou nevidí, zda nemá souběžně dalších x vztahů či mileneckých spojení, zda vztah jako takový přinese rodinu, děti, první dovolenou v Jugoslávii atd., nicméně já bych ráda, kdybyste pochopili, pár bodů, které zřejmě ještě některým z vás nedocvakávají. Zaprvé je to fakt, že do života si přitahujete přesně podle svého vnitřního nastavení a toho, co v danou chvíli potřebujete zažít/odžít/zpracovat. Zadruhé: každý vztah má tím pádem smysl, protože přijde naučit přesně to, co má a nikdo jiný se v danou chvíli a na daném místě pro tento úkol nehodil. Zatřetí: to, komu věnujete svou energii, čas, zájem se neodvíjí od karet, ale spíše od toho, jak to sami cítíte, takže pokud vám srdce povyskočí, když se na vás Radim usměje a pozve vás na večeři, anebo když vám Milada pošle zprávu o tom, že se jí líbíte, pak vězte, že nepovyskočilo jen tak z ničeho nic. Navíc když se s tím člověkem cítíte dobře, je vám s ním fajn, tělo v jeho přítomnosti nevysílá žádné tlaky a pocity na zvracení, tak proč pátrat, zda to vydrží pár dnů nebo dvacet let? Není to v tu chvíli jedno? Já sama mám odžito celkem dost, moje duše mě nikdy nezradila a když jsem ji neposlechla, dostala jsem vždy facku či kopanec do prdele, ale nikdy jsem tyto vztahy či chvíle nebrala jako ztrátu času, energie nebo něco, co nemělo smysl. Pokaždé mi to otevřelo oči a dotlačilo k uvědomění: co chci, co naopak nechci, kde mám hranice, co tyto hranice znamenají, proč už nikdy nechci potkat toho či tamtoho, proč už nikdy nebudu tolerovat tyhle či ony příznaky atd., a zpětně jsem vždy vděčná za všechno, co mi do cesty přišlo a nevnímám žádný vztah jako ztrátový či nesmyslný, právě proto, že mě naučil, poučil, ukázal, sebral nebo naopak dal a to vše suma sumárum je pytel zkušeností, které bych nezískala, kdybych u některých situací v životě mávla rukou a řekla "tohle nemá smysl, z tohoto nebude trvalé spojení, na to tedy kašlu" a šla od toho. Takže ptát se na smysl sice můžete, ale nejspíš vám nenapíšu nic jiného, než že máte zvážit, co cítíte a zda tomu chcete dát šanci vy samy (když se tedy touto větou zaměřím na ženy), protože za každým vztahem je ona cenná lekce, kterou když přijde předat Libor, Marcel určitě nikdy ve stejnou dobu nepředá :) Morgana
:-)
