ENERGIE A PARALELNÍ REALITY
Další zajímavé téma, které se objevilo pod příspěvkem s návrhy témat, bylo následující: "V poslednej dobe sa deje mne aj mojim priateľom dosť často že sme pre určitých ľudí neviditeľní a ani nás nepočujú keď v spoločnosti niečo povieme. Chápem že to súvisí s energiou ktorú si každý so sebou nesie." To se mi zdá jako poměrně zajímavý tip, i když si nejsem jista, zda jej rozeberu tak, jak byste asi chtěli, protože v něm do jisté míry také tápu. Ale protože se mi to stává s jistými lidmi také, až se tomu smějeme, tak jsem si jej zvolila. Moje zkušenost za poslední cca 3 - 4 roky je totiž taková, že jdu třeba po ulici a když potkám konkrétní lidi (většinou přátele), tak je nevidím, nevnímám, neslyším, dokud nejsou až v úrovni, ve které jsme od sebe třeba na tři metry a neřeknou mi něco ve stylu "Tak děláš si prdel nebo co? Ahoj, ne!?" Stává se mi to s jednotlivci, ale jsou stále stejní a k tomu všemu na stejném místě, tzn. že je jinde vidím, slyším, zaznamenám ihned. Několikrát jsem o tom přemýšlela, proč to tak a je to rozhodně energií, kterou vysílají ven, ne-potřebou se setkat, vidět, sjednotit (myšleno duše s duší nebo duše na daném místě) a je to také dáno těmi prolínajícími se realitami, které probíhají zároveň, kdy jedna realita jednoho člověka je dominantnější než ta druhá, zatímco pro druhého člověka je dominantnější/silnější ta druhá, tudíž se běžnými smysly, jakými jsou zrak, sluch a chuť prostě nejste schopni zaznamenat, setkat. Tohle ale nebude snadné k pochopení pro lidi, kteří žijí čistě jen v té první, jasně dané a smysly vnímané realitě a množství souběžně existujících realit je pro ně něco mimo možnosti jejich chápání či zralosti. Takže pokud někoho nemáte v danou chvíli vnímat, odpojíte se a jste jinde, jako by v bublině, která zrovna prochází stejným časovým a místním bodem, jako ten, kdo vás nebo koho vy nevidí/nevidíte. Prostě se nemáte sejít, nejste pro sebe přínosem, anebo jste každý růstem jinde, takže se míjíte. Jako by ten druhý viděl vaše hmotné tělo, ale vaše duše, když žijete spíše intuicí než rozumem, vnímá daný jedincův prostor, který vyplňuje momentálně svým tělem, jako prázdný, jako byste onu osobu z daného prostoru vygumovali. Je to ale někdy vtipný, obzvláště když si to ten druhý už bere jako osobní urážku, já se zatím se svými přáteli tomu jen směju, také vědí, že nejsem zcela standardní typ kamarádky, takže to nijak nehrotí. Ale je to už tak frekventovaná zkušenost, že ji budou zažívat další a další lidé a neznamená to, že by měli něco se zdravím či že by byli blázni. Prostě to, co dosud nebylo zvykem, se zvykem začne stávat a je to další z těch neviditelných situací, které prostě věda ani rozum nejsou schopny pobrat. Takže tak, doufám, že je to v rámci možností pochopitelné, jinak o souběžných realitách bych měla mít na webu článek.
