VÝCHOVA CHLAPCŮ

 Dneska jsem si pro svých "pár vět" vybrala téma chlapecké, protože jsem sama mámou klučíka, navíc k tomu všemu ještě Blížence, takže je to mega jízda. Víte, že jsem tu před časem doporučovala online kurz Milana Studničky o výchově kluků a ten vám opětovně velmi, velmi doporučuju zakoupit a absolvovat, protože mě utvrdil v mém rodičovství a náhledu na výchovu chlapců, která je trošku větší alchymií než výchova dívek, jelikož jako mámy se k nim do jejich světa v lecčem můžeme dostat snáze, kdežto svět kluků je naprosto odlišný. V objednávkách u klientek velmi často čtu stesky typu "on mi nerozumí, on nechápe, on neumí zaopatřit rodinu, on se nesnaží, on nevydělává, on se chová násilně...." atd. a já vám řeknu z toho, co jsem si odžila dosud se svým synem, ale také z toho, co jsem v kurzu naposlouchala, že radikální chyba je ve výchově. A hned vám bodově řeknu, co kluci potřebují a vy si samy - jako mámy nebo učitelky - zanalyzujte, jaké chybky děláte a pokud budete vnímat potřebu změny, tak směle do ní, nikdy není pozdě. Takže za prvé: kluci potřebují akci, boj, pohyb, tzn. že sedět u stolu tři hodiny a lepit kytičky nebo vybarvovat jednorožce vám fakt nebudou. Potřebují pohyb, průzkum, boj, k boji zbraně a když už jsou v nějakém teritoriu, potřebují si to teritorium zajistit, dobýt, tzn. bojovat s případným vetřelcem nebo sokem. Proto kluci v prostoru běhají, skáčou, přelézají, zdolávají překážky, berou klacky, meče, cokoliv, co je po ruce a začnou si onen prostor podřizovat. Tohle je přirozený proces muže. Pokud ho jako máma budu okřikovat, peskovat, tišit, snažit se mu tam v boji vplést, bude hrubý, může nadávat, bude se vztekat, ti citlivější budou plakat. Vstoupila jsem jim totiž do přirozeného procesu boje, který je pro kluky nezbytný a pokud ode mne jako od mámy poslouchá stále jen věty typu "tam nelez", "to nedělej", "pozor, to nesmíš"... blokuju mu tuto energii boje a zbavuju ho do velké části zásadní přirozené stránky jeho bytí. Kluk pak ztrácí touhu po získávání, dobývání, stává se z něj připosránek a takový ten ublíženeček, který ani v dospělosti pak neví, zda může, kdy a kolik, kam zamířit, neumí zakřičet a postavit se za rodinu či ženu, zkrátka stojí v ústraní a odvrací zrak anebo utíká pryč. Zadruhé: kluci nemají přirozenou autoritu z mámy/učitelky/ženy, proto se vysmívají, provokují, křičí, nadávají, mohou i fyzicky ubližovat, což je sice na jednu stranu potřeba krotit, ale ne okřikováním a psychickým/fyzickým trestem, ale domluvou. A to takovou, že upřímnou, chytrou, nevyčůranou a ne vyděračskou. Jestliže ho totiž budete za tuto další z jeho přirozených vlastností trestat či ponižovat, opět v něm udupáváte další přirozenou součást a on si pak v dospělosti vybuduje vůči ženám odpor, strach, nenávist nebo potřebu je psychicky/fyzicky trestat. Zatřetí: kluk potřebuje zažít nepohodlí, zažít hlad, žízeň, únavu, zažít, jaké to je, když sám někam na nějakou dobu odcestuje, když je sám delší dobu bez mámy, aby se mohl těšit z návratu, z toho, že se vrací do domova, klidu, bezpečí, že ví, že ho tam někdo čeká a bude mu tam zase dobře. Proto není dobré umetat mu cestičku ve všem, co dělá, pomáhat mu neustále vylézt do výšky a stále mu asistovat, volat na něj, ať nejezdí tak rychle, nestoupá tak vysoko, nedrží se tak ledabyle apod., protože on má v nátuře jít do nebezpečí a nebýt jištěn, ale když mu tam jako máma neustále přicmrndávat, nevěřím mu, nechávám ho držet se mé sukně jen proto, že já sama jsem plná úzkostí a strachů, pak se z něj stane připosránek, který pak v dospělosti nepůjde do neprobádaných vod a bude se držet břehu, což do života taky není nic moc. A za poslední: kluci potřebují být obklopeni staršími kluky a muži, s vrstevníky a mladšími nejsou v pohodě, nemusí se s nimi bavit, mohou je dokonce napadat jako ty slabší, nevhodné, nemotivující, protože kluk vzhlíží vždy jen k mužské energii a to té, která je starší, zkušenější, silnější, takže pokud jej vezmete na hřiště, kde jsou děti o dva roky mladší, nedivte se, že je napadá, bere jim kyblíček, předbíhá je na prolézačkách či skluzavce, protože on opět potřebuje dominovat prostoru, ukázat, kdo je tam pánem a zbavit se slabších. Já sama se snažím takto nějak intuitivně se synem fungovat a nepotlačovat v něm právě tyto charakteristiky a pevně věřím, že jednoho dne uvidím ten výsledný "produkt", který mi vykouzlí úsměv na líci. U kluků je naprosto přirozené, že i křičí, nadávají, bijí se, bouchají do všeho, snaží se věci prozkoumávat a nepřemýšlejí, zda jdou do nebezpečí. Bohužel naše společnosti je nastavena na křivdu, smutek, bolest, nedostatek něhy a prostoru pro svobodu a snaží se je neustálým káráním, umravňováním, okřikováním, omezováním a ve školách i sezením s vrstevníky vpasovat do role, která je spíše holčičí: klidná, stabilní, kreativní, tichá a to je právě jeden z velkých zádrhelů, kterými si "vyrábíme" další neschopné a nemužné muže a pak se divíme, že nám nejsou oporou, že se do ničeho neženou, že se všeho bojí anebo se upíjejí v hospodách do němoty, protože neumí čelit realitě. Takže pokud máte doma klučíka, anebo jste učitelkou v MŠ či ZŠ, všemi deseti vám doporučuju investovat do onoho kurzu pana Studničky, protože mě se neskutečně ulevilo, když mi někdo potvrdil, že mám doma naprosto přirozeného, zdravého klučíka a že pokud v něčem váhám - což se mi občas jako mámě pochopitelně stávalo - tak jsem jen zmagořena nemocnou společností, která si neví rady s vlastními traumaty a strachy, a proto ukazuje a nadává na každého jednoho živějšího jedince, který nespadá do škatulky slušně vychovaného člověka. A to, jaké partnery budou mít nynější holky, ovlivňujeme v tuto chvíli právě my, mámy. Morgana