SAMHAIN III
SAMHAIN
Kdy jindy napsat o jednom z nejdůležitějších svátků než o dnešním svátečním dnu vzniku Československa, jehož existenci jsem si dnes uvědomila až poté, co jsem zřela, že před obchodními domy nestojí na parkovištích přehršel aut, jelikož jejich majitelé brouzdají v přírodě kolem, kde bylo tím pádem úplně přecpáno jak na Václaváku :D No nic, už dávno žiju v jiné realitě a tento holý fakt se už zřejmě nezmění. Keltský svátek Samhain, ze kterého vznikl až kýčovitý Halloween i naše Dušičky, je oslavou konce cyklu, konce roku, konce doby zasévání, růstu, sklízení. Je oslavou Přírody a vzdávání díků Matce, že nám vydala zase plody a tím nám pomohla zajistit obživu na dobu spánku, na dobu, kdy přijde Zima a vše utichne. Keltové slavili v toto období (rozuměj ne přesně 31. října, ale kolem tohoto dne) odchod Bohyně, klaněli se jí za plodnost a zároveň se chystali uvítat příchod Boha, který vládne době ticha, klidu, mrazu, sněhu a odpočinku. V tomto období sklízíme, co nám zahrady, sady, lesy, louky, pole a další vydaly, sušíme, zavařujeme, nakládáme do soli a jiných bylin a uskladňujeme vše na dobu, ve které Příroda spí, aby nabrala novou sílu. Kromě tohoto také zdobíme naše domy, takže je typické u vchodů a na okenních parapetech vyskládat vřesy, drátovce, šípky, dýně, šišky, kaštany, různobarevné aranže z listí a tím si barevně projasnit postupně uvadající jas. Jelikož se dny krátí a noci svým hávem zahalují na delší dobu, je pro Samhain typické pálení ohňů a svící, protože člověk se tak podvědomě ještě nechce plně rozloučit se Světlem, jež reprezentuje čistotu, úrodu, radost, svit a není zcela připraven přijmout Temnotu a tak si aspoň takto tuto dobu prodlužuje. Nebo se o to alespoň snaží, byť ví, že je to jen dočasná hra s přírodním koloběhem, nad kterým se stejně zvítězit nedá. V tomto období nás na Zemi navštěvují duše z Astrálu, proto se také vydlabávají dýně s ošklivými a zastrašujícími obličeji, aby je lidé odlákali od obydlí a ony šly strašit jinam (odtud Halloween) a pálí se svíčky zase pro ty dobré duše, které nás přicházejí navštívit a znovu se s námi setkat, což jsou většinou duše našich předků, kamarádů, rodičů, prarodičů (odtud Dušičky) a aby trefily a příliš dlouho nebloudily, zapalují se svíčky a ve volné Přírodě při rituálních setkáních i velké ohně. Dříve se ohně pálily také proto, aby se do nich vhazovaly ze slámy vytvořené figuríny, do kterých lidé zašeptali své strachy, obavy a vhozením do ohně se jich zbavili. Ohně se mohly i přeskakovat, aby si lidé zajistili zdraví a plodnost, stejně tak se do nich vhazovalo vše staré, nemocné a nefunkční, aby se do Zimy vstoupilo s "čistým štítem". Jsou to vlastně ty skutečné oslavy konce roku, koloběhu, proto o Silvestru bývají ohňostroje, "moderní" forma Živle Ohně, ovšem posunuta podle kalendáře až na později, přitom ten skutečný koloběh roku končí právě v nadcházejících dnech. Oheň je celkově velmi očistný, spaluje a už nenavrací, dodává energii a zároveň do sebe nasává to, co už nechceme, dokáže i jako meditace narovnat mysl, očistit srdce, transformovat, dodává sílu magickým rituálům, kouzlům, přáním, zhmotňuje, posouvá. Ať už slavíte jakýkoli svátek, ke kterému se vnitřně stavíte jakkoli, věřte, že prazáklad toho všeho je ve svátku Samhain, protože pohané měli k Přírodě mnohem větší úctu, respekt a uměli ji navracet jinak, než to děláme nyní my. My se jen roztahujeme, ničíme, neustále ubíráme z toho přírodního pro své vlastní pohodlí, pro svou malost, hloupost, sobeckost, tupost a ona ta Příroda je stále shovívavá, stále nám dává, opětovně na jaře bude připravena se nám otevřít a nabídnout a tak by možná bylo dobré zamyslet se v tomto období nad vlastním chováním. Co navracím, když pořád beru? Když sklízím z vnějšku, tak dodávám z vnitřku? Jak se stavím k tomu, co mi bylo dáno předky, jejichž duše už dávno odešly? Rozvětvuju to a zkrášluju, anebo to ničím a hubím? Jsem pohodlná pomoci nebo nabídnout ze své a tím se uskromnit, anebo dělám kroky vždy tak, aby to bylo pro můj prospěch a výhody? Co by asi řekli mí dědové a báby, kdy mě tu teď viděli? Byli by hrdí a usmívali se, anebo by plakali nad tím, jak to vedu? Takto mám nastaveno já a tyto myšlenky mi procházejí hlavou, srdcem i duší, když zapaluju na hradě svíce a svíčky všemožných barev, abych si vzpomněla na všechny, kteří mi umetli svou prací a odříkáním cestičku. Mějte krásné dny plné podzimního klidu, nezaměnitelné atmosféry, barevného listí, zvláštního zpěvu ptáků a nenapodobitelné energie, kterou nemá žádné jiné období. Myslím na vás a jsem ráda, že tu se mnou už osmým rokem jste. (Taky kde jinde být, když tu nikdo lepší na fb není, že ano ;-) :D Kráva namyšlená, fakt.) Lav, pís a z ničeho se neposrat! A hlavně srdíčka, hooooodně srdíčeeeeeek <3 <3 <3 Morgana
