REALITA A JINÉ REALITY
Lidé nepotřebují mnoho, spokojí se s tím, co má či po čem touží většina. Většinou nemají touhy, cíl, záměr, odvahu, zodpovědnost. Věří jen tomu, na co si mohou sáhnout, co vidí na vlastní oči, co slyší na vlastní uši, co je fyzickými zákony, rozumem či logikou vysvětleno, co je výzkumy podloženo, co můžete vložit do propočtů, vzorců, tabulek, co už někdo ozřejmil, probádal, na co už je x knih či encyklopedií, co se dá ověřit, dokázat, vždyť přece co je víc než důkazy, no ne? Dneska jsem se bavila s matkou rodu o paralelních realitách, kterým jsem ještě před x lety nerozuměla a nyní navnímávám a i u sebe v každodenní realitě se spíše "ocitám" v těch realitách, které běžnými smysly nedokážeme uchopit. Moje tělo třeba jde po určité pěšině, moje oči vidí kolem stromy, keře, moje uši slyší zpěv ptáků, bzukot včel a dalšího hmyzu, ale když mi položíte otázku, která je mimo tuto realitu, ihned se změní ona realita kolem mě i ve mně a napojím se na tyto energie a pak začnu mluvit o něčem jako z jiného světa. Onehdy jsme šly s kamarádkami lesem, chodíme takto pravidelně, vždycky se tam zapomeneme minimálně na čtyři hodiny a kamarádka č. 1 se mě zeptala, jestli má doma nějakou duši. Jakmile tohle uslyší moje uši, ihned se přepínám jinam, jsem na stejném místě, ale přesto nejsem a vidím bělovlasou paní v modré zástěře a tak kamarádce říkám: "Jo, máš, nějaká paní s bílými vlasy, má na sobě zástěru, takovou modrou s titěrným vzorečkem..." a kamarádka na to hned "no, super, to je Milada, zemřela před dvěma měsíci. A co tam dělá?" A Milada mi říká: "No má to tu pěkný." Tak tlumočím, že to tam má pěkný, tak proto." A kamarádka č. 2 říká: "Ona u tebe byla, že to takto ví?" A kámoška č. 1 na to: "Ale ona u mě nemusí být, ona ti to řekne i tady lese." (Tyhle repro věci se mi tak blbě píší, se zamotávám do těch lidí :D ). A já zase byla hned , zpátky v tom lese, zase vnímám, že moje nohy šlapou do mírného kopečku, ty dvě za mnou zpracovávají, co jsem zrovna řekla a věci valí dál. A stejně tak se přepínám, když jdu ven, kdy si například nepředstavím, že vejdu před dům, půjdu po chodníku, uvidím typické stromy, trávu, kytky, které se tam propínají v prostoru, ale naopak něco jiného ve mně se přepne a vnímá černého psa, který tam bude shodou okolností sedět anebo sousedku, která mě zastaví a ptá se mě na něco a já vidím, že má na sobě bílou sukni třeba a pruhované modrožluté tričko a v ruce drží červenou tašku. Ony vůbec ty energie, reality, souběžné dění všeho a všech je neskutečná paráda, když si to tak vezmete, protože se v nich často jakoby "ztratíte" a pak zjistíte, že jste nevystoupili v té realitě, kterou vnímáte právě běžnými smysly jako ostatní, ale že jste v té souběžné, která "vidět a slyšet" nejde a pak potkáte kamarádku nebo nějakého známého a mluvíte s ním jako z té druhé reality. (Tvl je to pro vás vůbec srozumitelný? :D Si tu plácám a vůbec nevím, jestli mi tu bude někdo rozumět...) A takto, přátelé, to jde se vším a to i u karet a u daru věštění, na který se opakovaně ptáte, jak jej rozpoznat a já o něm psala už milionkrát, tak jsem to dneska chtěla vzít zase trochu jinak pomocí jiných příběhů a písmen, abyste si tak třeba utřídili myšlenky jinak. Takže tak
:-) Lav, pís a z ničeho se neposrat <3 A hlavně srdíčka, hodně srdíčeeeeeek :D
