LIDÉ UPÍNAJÍCÍ SE NA VŮDCE, GURU, RÁDCE.
Vypozorovala jsem a nejsem sama, že lidé potřebují vůdce. Potřebují někoho, kdo jim řekne, kam mají jít a zařídí jim podmínky. To by bylo ještě v pořádku a u mnohých k pochopení, ale oni i vítají, když jim někdo řekne, kudy ta cesta vede, co na ní mají vidět, čeho si nemají všímat, co mají při každém kroku dělat a co mají v závěru najít. Ono by to bylo směšné, kdyby to nebylo obrovsky smutné a tragické. Taktéž jsou rádi, když zodpovědnost převezme za ně vůdčí osoba, aby se nemuseli bát, že při nějakém klopýtnutí či nedodržení časového plánu budou muset čelit vlastní zodpovědnosti, která vyžaduje určitou vyspělost. K tomu všemu mají tendenci vzhlížet, mít před sebou na piedestalu nějakou osobu, která už něco zažila, ví, umí, zvládá a oni pak mají vzor, jehož se mohou držet. Protože přesně tahle osoba jim něco začne hlásat a oni ji berou jako měřítko, bernou minci, model, do kterého se stačí nastylizovat a to přece tím pádem musí být ta správná cesta, no ne? Jo, vlastně, ještě chybí nějaký extrém, člověk je totiž exhibicionista a má rád diváky, takže je potřeba najít nějakou krajnost, nějakou patologii, něco zajímavého, vyhnat to zkrátka do divadýlka a je jedno jakého žánru, frčí komedie i drama, frčí pohádka i fantasy. A hlavně by to mělo mít nějaký vznešený název, hodně třpytek a vážnou tvář u videí, pravidelný rozbor alespoň nějak přibližný vědeckému bádání a pak hmatatelné výsledky, něco, čeho se dav opět může chytit a na čem pak může stavět své dialogy s přáteli a na sociálních skupinách fejsbůku a jiných internetů. Hele jako jo, chápu to, člověk je stádní tvor, bez komunity lidí, ke které by se hlásil, málokdo přežije a upadá do deprese, osamění a frustrujících emočních tlaků. Pochází to zase z toho, že žijeme strašně moc let v Systému, v něčem, co kdysi kdosi nastavil, slabší odkývali, že je to takto oukej, kuk a máme tu normu, podle které by to mělo všechno lícovat a chraň Bůh, jestli se někdo oddělí a půjde jinudy a bez lídra, nedej bože s vlastním názorem a vizí toho, jak se věci mají, jak je chce mít. Neochvějně, protože si je jistý tím, kým je, proč tu je a nepotřebuje kolem sebe diváky ani žádný dramatický epos a pravidelný stream, aby každodenně po vypití zeleného smoothie a zakousnutí kusu celozrňáku mohl opět nastavit kameru a dodat lidem odvahu, že jdou správným směrem, mají vše, co potřebují a ještě to obalí do světla, boje s tmou, číselných výpočtů všemožných stupnic či jen pohledem do svého vyladěného doupěte. Ale jo, diváci to berou, je to to, v čem jsou nakódovaní, stačí jim ta hypnóza, jak říká Jarda Dušek. A čím častěji před nimi máváte kouzelnou hůlkou, tím uspanější, ale spokojenější výraz mají v tvářích svých. Je potřeba to sledovat, vnímat, chodit na demonstrace, propočítávat, ladit se na óm a hlavně nenechat si ani jedno video uniknout, vždyť o to tu celou dobu jde. A když video hlásá, že pravda vítězí, vydechnout úlevným ochem či achem a jít v klidu do práce.
