JEN TAKOVÉ DOPOLEDNÍ ZAMYŠLENÍ
Pamatuju si doby, kdy jsme se smáli zprávám z Ameriky (občas i z jiných států), ve kterých bylo něco ve stylu jako "dostala od výrobce praček odškodnění za to, že do manuálu nenapsal, že do pračky nepatří živá kočka" a lámali jsme se za břicho, zvedali v údivu obočí a koukali na sebe jak spadlí z Marsu, že je někde ve světě možné něco podobného zažít. Ráda na ty doby, kdy jsme nebyli touto debilitou postiženi, vzpomínám, bohužel už i u nás se dějí věci, nad kterými člověk s údivem stojí a nechápe, zda-li je stále ponořen ve snu, anebo se bohužel již probudil do reality. Kde jsou ty doby, kdy jsme žili bez Me Too, 985 pohlaví a přehnané jemnocitnosti s korektností, na kterou dneska narazíte na každém rohu. Zrovna jsem si přečetla na stránce jednoho časopisu, že se omluvil jisté menšině za rasistický nadpis na přední straně magazínu a opět jsem to obočí musela zvednout. Jako vážně? Ano, chápu, že se možná někoho onen nadpis dotkl, ale já beru nás Čechy za jeden z nejhumornějších národů a co na nás miluju jako opravdu hodně, je fakt, že si umíme dělat odjakživa prdel z naprosto každé situace, ač je třeba sebetragičtější. Vzpomeňte si na události k.o.vidové, politické, katastrofické, prezidentské... i když jsme jako národ byli na totálním dně, stejně i na něm začaly vyskakovat vtípky, které já osobně miluju a směju se u nich klidně i několik hodin poté a to se neberu za člověka, který by miloval lacinost a trapnost. Všichni si děláme legraci ze všeho a všech a mnohdy je to jediná možnost, jak přežít a neupadnout do deprese či totální frustrace. Z nás Čechů si svět také dělá prdel, máme ve světě jistou reputaci a já osobně proti ní nebojuju, je mi ukradená, protože vím, že na každého trotla tady najdu minimálně dva fajn lidi a protože vím, že vtip bude vždycky vtip a jak si ho přeberu, záleží čistě a pouze na mě samotné. Onehdy si v podobném duchu postěžoval můj oblíbený Štěpán Kozub, že ho lidé málem ukamenovali pro jeden myslím židovský vtípek, který na svém vystoupení použil a on řekl něco ve stylu "ten vtip tu žije víc jak 40 let, dokonce jej použil v minulosti i pan Menšík a zlobil se za to někdo na něj?" a já se u toho smutně pousmála a v duchu si posteskla "no jo, to je zase ta moderní korektnost, všichni jsou jemnocitní, uvědomělí, všichni ví, jak se chovat, co říkat a co už je za hranou". A dneska v Respektu to samé. Já vám nevím, přátelé, ale jak už vás tu pár let upozorňuju, mám dojem, že jsme to zahnali do krajnosti, do extrému, který už ani není extrém, protože my jsme zašli až za jeho hranice a stále nám to není dost, stále potřebujeme ještě dál a víc protlačit tu svou uvědomělost, protože to je přesně to, o co tu v těchto letech 21. století kráčí, nebo snad ne? Každá země či národ má své plusy a mínusy, každou vnímáme jinak, u každé si vybavíme nějaký specifický rys či prvek, který nás odradí, anebo naopak přivábí blíž. Skupiny lidí mezi sebou vždy budou cítit to, co cítili vždycky a je jedno, do jakého cukru a marcipánu to obalíme, vnitřek bude stále stejný a nepomohou tomu ani korektní třpytky a duhový cukrkandl. A je jedno, jaké skupiny či podskupiny jedinců se to bude týkat. Selský rozum se pomalu ale jistě vytrácí, občas zalapá po dechu, ale zase se vzápětí ponoří a zůstane po něm jen pár bublin na hladině. Stále věřím, že jako národ nepadneme do takových bizárů, kterých je i na můj vkus poslední dobou až moc a nenecháme si vzít to, co je pro nás typické, protože pokud v sobě nemám s tím spojený problém, nic se mě osobně nedotýká. A tohle bude platit napříč světem i lidmi. Morgana
