HLEDÁNÍ (SE)

 Všechno je jenom hledání. I to, že se nyní cpeš mrkví a opovrhuješ masem, je hledání. I to, že sis koupil(a) karty a začneš si z balíčku každý den vytahovat pro inspiraci jednu, je hledání. I to, že nyní tíhneš k duchovnějším citátům a stránkám, je hledání. I to, že jsi změnil(a) pracovní místo, je hledání. Stejně jako to, že ses rozešel/rozešla s partnerkou/partnerem. I to, že jsi začala chodit na tantrické masáže, ženské kruhy nebo sis zařídil(a) pravidelné energetické masáže. To vše je hledání. A je to takto v pořádku. Dnešní doba přispěla k tomu, že se více lidí obrátilo k duchovnu. Více lidí hledá svou víru, víc lidí se snaží pochopit věci, které nejdou rozumově odůvodnit ani hmotně uchopit, přesto se jim dějí a oni tápou, ale zároveň pátrají po způsobech vysvětlení. Roztrhl se pytel s terapeuty, kartáři, výrobci svíček, lidmi, kteří nabízejí masáže od konečků vlasů až po nehty na nohou, ale ne všichni jdou do hloubky. Stačí seminář, týdenní pobyt na Bali či v Karpatech, vyházet šatník a eliminovat jej na tři batikované kusy. (Humor, pro útlocitné!) Doba nutí lidi přemýšlet, porovnávat, hledat odpovědi. Více se starají o druhé, více si všímají, více pomáhají. Jen mám pocit, že to mnozí zase zatlačili do extrémní hrany, že tam, kde by spíše měli ubrat, tam přidají a kde by měli přidat, tam výrazně uberou. Také mám nacítěno, že ne každý, který tvrdí, že na sobě pracuje, že změnil svůj postoj, že žije vzdálen od hmoty, takto skutečně žije. Ona vlastně ani není univerzální pravda o tom, co by takový člověk měl dělat, jak by se měl chovat, co by v jeho repertoáru nemělo už být. Jen stále věřím svému kanálu, tomu proudu, který mi nějak ladí a se kterým jsem v pohodě, který mi nikde v těle nedrhne, který je jemný, čistý, zářivě bílý a který mnou prochází, když si načítám lidi a situace kolem a když je to celé v ladu a na pohodu, vím, že to tak onen jedinec skutečně má. Stejně tak si načítám si situace kolem, kdy většinou lidé sklouzávají k dalšímu ze svých oblíbených citací a tím je, že vše je jenom úhel pohledu. Skutečně? Skutečně si myslíte, že vše je jen o tom, jak se na danou věc díváme? Ano, je to v daný okamžik naše reflexe, naše realita, projekce našeho nitra, ale přesto vím, že existuje to univerzálního, to něco, co - jak píšu výše - průchodem k vám přijde v klidu, nenarazí na odpor, nenarazí na žádný blok v těle, screening třetím okem tam vidí taky jenom Světlo bez poskvrn, bez trhanců, bez ostnů, je to prostě čisté, nerušivé, jasné. A tohle je - podle mého "soudu" či spíše zkušenosti - to měřítko, ukazatel, ten rádce, který mi říká "ano, takto to je, tomuto věř". A opět to nejde skrze základních pět smyslů, ani rozum či logickou analýzu, jde to skrz "to něco", co se v dnešní době snaží tolik lidí otevřít, opětovně naučit používat, co si mnozí lidé dobrovolně nechali vzít, uspat, umrtvit. Takže jak poznám, že už nehledám? Sama nevím, ale myslím si, že pokud tento proces neukončí paní Smrt, tak je to právě tento vjem, který mě přesvědčí, na který přirozeně naskočím a ve všech sférách svého žití mi přestane tím pádem cokoliv drhnout, tlačit, překážet a navíc to, co mi přichází, to žiju. Nejsou tam pochybnosti, nejsou tam otázky, nejsou tam žádné nízké emoce, není tam nic umělého, nic nepřirozeně přidaného, není tam ani potřeba nikomu nic dokazovat, nikoho žádat, nikoho posuzovat, není tam potřeba pomoci zvenčí od nikoho a už vůbec tam není otázka "jdu správně?" nebo "kdo vlastně jsem?" Mějte krásný pátek a ještě krásnější víkend