DOMŠKOLÁCTVÍ

 Protože se mě neustále v mailu ptají maminky na to, zda bych nemohla napsat něco o domškoláctví, jaké jsou výhody, nevýhody, co pro to udělat atd., rozhodla jsem se, ač jsou tu na fb skupiny, které k tomu slouží delší dobu, než kam sahá moje domškolácká zkušenost, o tom něco málo sepsat, protože od Morgany se to tak nějak jinak bere, že ano. Koho téma nezajímá, běžte si zaběhat nebo dát zákusek. Nuže: abyste mohly doma dítko samy učit, pro první stupeň ZŠ potřebujete mít maturitu (kopii vysvědčení totiž dokládáte společně se žádostmi o IV), pro druhý stupeň už je nutné mít vysokoškolský diplom. Pakliže nemáte ani jedno, najdete si tzv. garanta, což je někdo, kdo dané výzo či diplom má a "zagarantuje" vám výuku, tzn. že jakoby dohlídne na to, aby se dítě učilo pod dohledem někoho, kdo má jisté vzdělání. Ten garant dále není vůbec důležitý a jeho dohlížení vlastně taktéž nehraje vůbec žádnou roli, zkrátka vám jen propůjčí doklad ke svému vzdělání a tím to pro něj končí. K žádosti o IV (nebo DV, chcete-li) dále musíte doložit posudek z pedagogicko-psychologické poradny, my byli ve Vyškově a naprosto perfektní přístup. Jsou tam čekací doby, je tedy dobré zajistit si schůzku dostatečně dopředu. Další doklad je jen vyplněná žádost a to vše odevzdáte škole, pod kterou chcete patřit a kam budete chodit 2x ročně na přezkoušení. Je pochopitelně lepší najít si alternativní školu, která zkouší přes tzv. portfolio, protože v systémové škole ještě nejsou tak vstřícní a mohlo by se vám stát, že na přezkoušení vám dají fakt pořádně zakouřit, protože ne každá škola se na rodiče domškoláků dívá řekněme sympatickou optikou. Portfolio je šanon, ve kterém můžete mít eurosložky a do těch vkládáte kopie toho, co dítě vyplňovalo, výkresy, vytištěné letáky z muzeí, galerií a jiných akcí, které jste společně absolvovali, je to taková směs všeho, není potřeba to ani nijak členit a nálepkama nadepisovat (tedy v naší škole je to fuk). Co se týče samotné výuky, můžete používat jak ofiko učebnice pro školy, což dělám i já, abych nemusela furt někde něco kopírovat a v těch učebnicích pak lehce přeskakuju takové ty lahůdky, se kterými nesouzním a které bohužel i v dnešní době v učebnicích jsou (kdo učí doma, ví, o čem mluvím). K tomu samozřejmě občas něco vytisknu z netu, webovek s materiály pro výuku je strašná spousta, samotný pinterest vám toho dá mraky. Jak výuka probíhá: můžete jet systémem každý den něco, anebo to zcela nechat na dítku, vůbec se nebojte, že by nepídilo a chtělo si stále hrát. To je zažraný omyl všech zblblých rodičů, dítě má přirozenou schopnost být zvídavé, ptát se, nasávat jak houba, takže já nechávám 80% na synovi a když mám pocit, že delší dobu (třeba týden) nic nedělá, vzedme se ve mně lehce taková ta moje učitelka a má potřebu učit

Moje snaha se naštěstí ale mění, uklidňuje se, protože pak zase se synem na něco vlítneme a on během dvou hodin do sebe natáhne informace, kterými se děti v běžné škole zabývají třeba dva týdny, takže no stress. Máme doma fůru knih, encyklopedií, na zdi má syn mapu světa, globus, nad stolem nástěnku, kupuju vzdělávací hračky a hry, když narazíme na nějaké téma, neodbydu ho a bavíme se do hloubky a představte si, to dítko si to zapamatuje na furt :D Děti jsou extrémně chytré a zvídavé, takže pokud vás od IV drží zpět strach, že to vaše si bude furt jen hrát a nikam se nedostanete, tak si nalejte z lahve, rozdýchejte si svůj vnitřní blok, možná si párkrát oběhněte zahradu a hoďte hadr na čelo. Ono si bude hrát, to ano, pokud ho nedáte na pár dnů v týdnu do komunitní školy a budete ho mít stále doma, pak je jasné, že celých 14 aktivních hodin dne nebude sedět nad učebnicemi, nicméně do sebe dostane více informací než dítko, které je ve škole v lavici, musí čekat, co mu učitelka dá za úkol a pak taky, až oběhne všech 25 dětí a zkontroluje cvičení, aby mohla dát další úkol a milion věcí zůstane na doma. Bude si hrát, pozorovat věci z okna, bude si číst či prohlížet různé věci, bude s vámi chodit ven, bude chtít jít za zábavou do galerie, do kina, jen tak brouzdat po městě, zajet za prarodiči, zajít do obchodu, asistovat vám v kuchyni či při úklidu nebo půjde s radostí s vámi na úřad něco zařídit, PROTOŽE TÍM VŠÍM SE UČÍ! A hlavně, bude se ptát, ptát, ptát a vy budete odpovídat, odpovídat, odpovídat a tím do něho nahrnete víc než ve škole. Takže suma sumárum můžete se denně učit hodinu (čtení, psaní, počty, prvouka), anebo jeden den dvě hodiny jen jeden předmět, pak klidně čtyři dny nic a pak zase další den třeba jen psaní a výtvarka, ale přesto bude dítko zvládat, stíhat, mnohdy bude spíše vepředu (jen pro představu, my už dávno jedeme z učebnic pro druhou třídu ZŠ a málokdy je tam něco, co by syn nevěděl). Výtvarku doma taky zvládnete anebo dáte dítko do nějakého výtvarného kroužku, hudebku stačí splnit tím, že poslouchá hudbu, zpíváte si, tancujete, tělocvik - syn má dva sportovní kroužky. Dennodenně ho ale nikam nestrkám, nejsem matka olympionička :D Výhody: obří výhodou je, že ráno dítě vstává tehdy, až je skutečně vyspané, tudíž si to řídí vlastním biorytmem a ne budíkem. Nemusí 4x45 minut sedět na zadku a být potichu, protože paní učitelka chce mít klid nebo protože se to prostě musí. Neděláme domácí úkoly. Nemusím denně číst info z edupage, abych se dozvěděla o každém prdu, který tam soužka sdělí. Nikdo mi do syna nesype automatickou poslušnost, ať už to ve školách znamená cokoliv, většinou se to bohužel od komunismu moc neposunulo. Dítě není umlčováno, zeptá se, dostane odpověď. Dítě není otráveno, neustále se směje, dělá si v každé vteřině, co chce, takže pokud má chuť si nahlas zazpívat, zapívá si, pokud se chce řehtat jako kůň, směje se z plna hrdla, pokud si chce udělat pauzu a postavit si železniční dráhu, postaví si ji, pokud se mu už nechce dodělat stránku v matice a chce jít radši ven, jdeme ven. Není unavený, přetížený kravinami, neodchází z domu v půl osmé a nevrací se ve tři. Nikdo ho nehodnotí, neznámkuje, nikdo ho neupozorňuje na chyby v textech či výpočtech, nikdo netlačí na výkon, nikdo mu nevnucuje, že musí být lepší a lepší, s nikým nesoutěží, nežaluje, nebojí se v tichosti sedět, i když má chuť si zařvat nebo projevit nesouhlas... mohla bych tu psát týden. Nevýhody: větší časová a pro někoho možná i lehce finanční náročnost pro rodiče. Toť vše. Co se týče kolektivu, podle mého soudu je VZTAH S RODIČEM/RODIČI DŮLEŽITĚJŠÍ než vztah s vrstevníky, nicméně kroužky, sportovní kluby a vůbec to, že se dítě stýká se sousedy, dětmi kamarádek, lidmi v obchodě a na úřadech, s prarodiči, tetami a strýci atd. jsou ty vztahy, které žijeme všichni, samo si volí, kdy a s kým chce být, nám taky nikdo nenutí, že máme být s Oldou dvě hodiny a s Gábinou pět minut, nejsou mu předloženi kamarádi, se kterými si během pětiminutové přestávce akorát tak řekne "čau, mám rohlík s uherákem" a nebojte se toho, že by nezvládalo sociální akce, nenaučilo se bez pravidelného dennodenního kontaktu s vrstevníky ničemu z toho, čím argumentují rodiče dětí v systému. NENÍ TOMU TAK. Naopak dáte dítěti přirozený čas k dozrání ve všem, co potřebuje udělat svým vlastním tempem, nikdo vás netabulkuje, neposuzuje, nehodí po různých vyšetřeních, na logopedii (mimochodem synkovi právě před dvěma měsíci naprosto přirozeně naběhlo R), na různé testy, zda nemá ADHD, aspergera, autismus a podobné věci, nikdo vás nenutí chodit na schůzky, plnit úkoly, sbírat papír, ani s lopatou přijít na jarní úklid na školní dvůr, zkrátka je to naprosto boží věc, kterou budu doporučovat všude, kde se jen budou chtít o tomto tématu bavit. Pokud tedy jste naťuknuté, nepochybujte o tom, že byste neuměly své vlastní dítě vést, že byste nezvládaly, minimálně první tři třídy dáte naprosto v klídku a pak je na dítku, zda bude chtít dále být doma, anebo jít do školy, kam ho můžete přihlásit v podstatě kdykoliv. A argumenty o tom, že musíte chodit do práce a platit složenky, prosím nechte stranou. Je to jen o prioritách a o tom, co si a jak zařídíte. Tam, kde pracujete, pracovat nemusíte, pokud je pro vás prioritou dítě, hledáte způsoby, o tom by vám tu napsaly maminky, které si to zařídily a přitom předtím chodily x let na 12 hodinové šichty :) Tož to je asi tak vše, řekla bych. Kdyby něco, doplním, dopíšu. Domškoláctví je skutečně pro všechny děti bez rozdílu, jen ne pro každého rodiče, jak říká paní psycholožka Jana Nováčková. A já s ní musím souhlasit. Morgana