ŠESTKOVÝ ROK 2022
Jak jsem tak četla u minulého příspěvku, tak ten šestkový rok, který - jak už víte - je o matce, mateřství a tím pádem i plodnosti, byl u mnohých z vás přesně tak plodný, že až valíte oči. No, přátelé, celá Země a my všichni jsme v transformaci, nejde se jí vyhnout, sice někteří si ještě stále klepou na čelo, o čem to furt blábolím, ale tak jako nemusíte věřit na karmu a ona i bez vaší víry funguje směle dál, tak oni nemusí věřit ani na tyto obří změny a ony se stejně budou dít dál. Cítí je pochopitelně více empatici a lidé s jiným nastavením vnímání než je to rozumové, ale bude se ve výsledku týkat všech bez rozdílu. To, co prožíváte, je součástí. Země se překalibrovává, mění, už nám nemůže sloužit ve starém vzorci a nastavení a je tedy jasné, že i my, kteří na ní žijeme, budeme v menší či větší míře přenastaveni. U některých se již stalo a jsou vysmátí, u druhých to probíhá a buď pociťují v řádcích měsíců i let změny v partnerstvích, v rodině, ve vnímání světa, reality, mění se jejich postoj k duchovní stránce životě, přenastavují si žebříček hodnot, materiálno už jde napořád stranou, obracejí se k charitativním krokům, pokládají si otázky, které dříve jejich duše nekladla (anebo kladla, ale oni jí neslyšeli), dochází k dramatickým změnám ve zdraví, v tom, jak nahlížíme na péči o tělo a psychiku, více se zajímáme o bio produkty, vitamíny, minerální složky ve stravě, více sportujeme, kolem mě běhá nebo na kole jezdí snad o polovinu víc lidí než dříve (ta současná přeplněnost na polních cestách mě třískla do očí hned), více se s vámi druzí baví o tom, co se děje před narozením a co po smrti, více se setkáváte s odchody blízkých a zejména mladých lidí... Já varovala, že tohle přijde, tak je to tu a je potřeba tomu dát průchod. Je to někdy na budku, já vám věřím, ale nic se neděje jen tak, bezdůvodně, bez následného pochopení všech událostí. Můj syn mi dává také zabrat, jde až na dřeň a když si myslím, že hlouběji už se neprohrabe, on si vezme krompáč, mrkne na mě s úsměvem a kope dál. A i když jsem mnohdy vyčerpaná jak kostelní myš, tak pak vidím, jak nám zejména ty děti zrcadlí ty naše do morku zažrané vzorce a očekávání a přitom nám celou dobu jen křičí do ksichtu: už se vzpamatujte, tak, jak jste žili doposud, co jste brali za normu a jedinou možnou cestu, to, co máte na nejhornější příčce svých podělaných hodnot, to, čemu jste propadli a bezmezně tomu po generace věříte, to je k hovnu a iluze nejsilnějšího kalibru, která vás ničí a pomalu sžírá jak samotná rakovina. Takže pokud cítíte únavu, zpomalte. Pokud jste totálně vyšťaveni, jediné možné nabití najdete v Přírodě. Pokud chcete vést hovor, veďte ho s dětmi. Pokud si nevíte rady, zastavte a vypněte, dejte průtok všemu, co přichází, jděte si pro radu ke stromu nebo opět a zas položte svůj dotaz svému či nějakému blízkému dítku a vnímejte, co vám odpoví. Neustále se mě lidé ptají, kdy už přijde ten zlom, kdy se lidé ponaučí, kdy to všechno skončí. Ale já nevím, co na to stále říkat, ono se děje vše v tempu, který potřebujeme a mírný posun u pár jedinců vidím, takže nemohu říct, že je vše tak, jak bylo. Těm, co věří pozlátku, jejich víru neberu. Těm, kdo už pochopili, tleskám. Já sama mám celoživotní touhu po samotě, nevyhledávám společnost, netlachám nad píčovinami. Mám svou rodinu, svého syna, pár přátel a to mi stačí. Nemám chuť vyhledávat nikoho a nic a s léty se to jenom prohloubilo. My staré duše máme takovou vnitřní potřebu od počátku "umřít", už jsme zažily tolik, že víme, kam jaký krok povede, co přinese. Když někdo udělá "chybu", víme, že dostane facku. Když někdo skutečně pochopil, vidíme to v něm. Lidé jsou jak otevřené knihy a kdyby tušili, co vše se z nich dá vyčíst, chodili by raději kanály
:D Mějte víru, nenechte si ji sebrat a odpovědi hledejte v těch nejprostších, nejjednodušších a nejpřirozenějších/nejpřírodnějších cestách... A tak jako u duhy i tady platí, že na konci najdete poklad.
