PSYCHOLOGIE A ZAŽITÉ PROGRAMY
Když se mě někdo zeptá, co mě na lidech baví, tak je to psychologie jejich chování, načítání toho rytmu, které prozrazuje o nich samotných strašně moc. Teď jsem třeba byla v zásilkovně, kde si paní postěžovala, že tam našla nějaký zlatý řetízek, kterého si původně nevšimla, takže řekla majiteli onoho řetízku, jenž si předtím volal a ptal se po něm, že ho u sebe nikde nevidí a to že tím pádem bude znamenat, že teď na ni dojde k vedoucím stížnost a ona už řešila, co to udělá s její pobočkou atd. Zírala jsem na ni jak u vyjevení a řekla jí, že takto to vůbec nebude, proč by si to měl o ní hned automaticky někdo myslet, že se stačí tomu pánovi ozvat a říct, že řetízek byl nalezen. Pak jsem po odchodu přemýšlela, jak strašně moc jsou lidé naprogramovaní na svou čest, že hned při první neblahé zkušenosti skáčou ihned do negativních závěrů a jsou smutkem tak zaslepeni, že nevidí cesty, jak problém vyřešit. To samé když potkáte někoho, komu nějaké dítě řekne nějaké sprosté slovo nebo nadávku a je evidentní, že jen zkouší, protože říkat hovno a prdel je přece v jistém věku zábava, ale onen adresovaný se ihned naštve a začne být pobouřen, co si to jako ten spratek dovoluje. Vůbec mu nedochází, že se dítě jen baví a zkouší své hranice, a protože má v sobě program ublíženosti a ataků, kterými byl sám častován v rodině od svých blízkých nebo mezi spolužáky, tak vyskočí jak čert z krabičky, zatímco při stejné situaci s jinými jedincem se tomu všichni jenom zasmějí, jelikož jim chybí ona vztahovačnost, nemají v sobě zakořeněnu ublíženost, křivdu, pocit samoty a izolace. Anebo jiná situace, kdy třeba posloucháte hlouček starších žen, jak začnou s nadcházejícími svátky blbnout a nadávat, co všechno musí ještě do Štědrého dne stihnout, co všechno je potřeba vygruntovat, napéct, zařídit, zajistit, aby jako bylo vše podle čeho vlastně? No podle prográmku, který to nich zasely zase jejich mámy (potažmo tátové) a do těch zase jejich mámy a tátové a tak dále a ony v tom jedou a já skrývám svůj úsměv do kabátu a raduju se z toho, že nejsem tímto postižená, celý adventní čas až do dne, kdy Ježíšek donese dárky, si užívám na maximum, raduju se z té atmosféry, nasávám na trzích všemožné vůně, naslouchám rozhovorům, které se ke mně donesou, vyzdobím si hrad všemi těmi postavičkami dětí na sáňkách, houpacích koníků, zpívajících sborů, nalepíme na okna nálepky, objednáme cukroví, ať si místní cukrárna vydělá nějaký ten groš a já se nestresuju z bordelu z pečení a nezatěžuju slinivku tunou tuku, mouky a cukrů, které jí absolutně nepřinesou nic kloudného, těším se, až upeču se synem vánočku, on si jako každý rok nazdobí stromek, zablbne s figurkami z lega ve vyřezávaném betlému, zažehne svíčky na všech frontách... prostě nebudu si podporovat v sobě nic, co mi nepřináší jen radost a klid na duši, nebudu skákat jak žába do tůně do závěrů, které se vůbec nemusejí stát, nenechám se ovlivnit ničím zvenčí jenom proto, že mi někdo kdysi cosi udělal, řekl, potrápil mě a já se tím budu vnitřně užírat a ničit a pak ve výsledku jen na vše brblat. Lidé se naučili na své životy ve většině případů jen nadávat, jsou otrávení, sotva ráno vytáhnou nohu z podpeřiny, na všem a za vším vidí problém, překážu, neřešitelnost a přitom je to všechno jen a pouze v jejich nastaveních, která DOBROVOLNĚ krmí dál a dál a diví se, že v jejich realitě je stále to samé. Jak hmatatelně se člověku uleví, když se těch svých vypiplaných generačních prográmečků zbaví a spolu s tím vyhodí prchlivost, ublíženost, vznětlivost, vztahovačnost a tunu musů... Užívejte si první prosinec, první den posledního měsíce roku 2022. Morgana
