PODZIMNÍ ROZJÍMÁNÍ
Letošní podzim se mi zdá krásnější než ty předchozí. Je to asi tím, že jsme v šestkovém roce, který je nejen o ženské energii a mateřství, ale také o kreativitě, krásnu a takovém tom nostalgickém snění. Zažila jsem nejvíce zamlžených podvečerů i zarosených rán za mnoho let dozadu. Protože chodím denně ven v dobu, kdy se den obléká do temného kabátu, vnímám o to víc ten přerod, kterým si všichni procházíme. Listopad je v jedenáctý měsíc a vy víte, že jedenáctka je nejen o labilitě a nevyrovnanosti, ale také o vnitřním dialogu mezi tím, kdo jsem pro okolí a tím, kdo jsem ve skutečnosti, mezi tím, kdo jsem za světla a tím, kdo jsem za tmy, mezi vnějškem a vnitřkem, mezi realitou a sněním. Letos jsou tyhle dialogy jaksi bohatší, zajímavější, duchaplnější, hlubší než kdy jindy. Chodím si tou krajinou, poslouchám Přírodu, jak si narychlo ještě doříkává vše, co potřebuje, mezi tím vším vnímám i ty lehké nuance ticha, pozoruju, jak se zahrady vyklízejí, odnáší se vše, co v nich už nemá smysl, zakrývá se vše, co by mohl nastupující Mráz spálit, odváží se poslední větvičky, jehličí a listí, orosená tráva čeká, až na ni napadnou první sněhové vločky. Miluju i takový ten zvláštní okamžik, kdy Slunce zapadá za obzor, tu proměnlivost barev, kterou stihne v těch pár minutách vyzkoušet, tu změnu teploty, kdy vycházím z domu za tepla a během hodiny si musím zastrčit ruce do kapes, aby mi zbytečně neumrzaly prsty. Sem tam proběhne zajíc, zahlaholí volavka nad hlavou anebo sleduju šedesátičlenná hejna havranů, kteří se zarazí a svýma tajemnýma očima v tichosti pozorují, co mám za lubem. Hodně to v mé duši probouzí vzpomínky na dávnou minulost, kdy jsem procházela po planině nad mořem, v dáli stálo na mírném kopci mohutné nedobytné stavení a já s pláštěm a kapucí na hlavě chodila k pobřeží pozorovat opar a naslouchat mořskému šumu, nad hlavou mi prolétali rackové a bylo tam zvláštní ticho, příchuť velmi chtěné samoty, takové té vnitřní radosti z nedosažitelnosti. Těch obrazů je strašně moc, nedají se všechny ani slovy popsat. Letos mám o to větší potřebu zbavovat se zbytečností, více mě to tlačí směrem k Zimě a těším se, až všechno lehce pod sněhem, bude zastaveno mrazem a jako by ustrne a utichne. Je to zřejmě tím, že v lednu přecházím pod karmické období čísla jedna, což je síla, dominance, tah na bránu, originalita v nápadech a dost možná právě pro mě začne období, ve kterém něco založím, podniknu, splním zásadní sen nebo projekt, který se v mých představách už jasně rýsuje. Přeji vám proto, abyste se na podzim začali dívat malinko jinýma očima. Abyste nechávali proudit dění podle jeho vlastní energie a rytmu, abyste se nebáli odhodit pomyslná pouta a kouli na noze, abyste se přestali snažit vše pochopit, vše logicky odůvodnit, ale dovolili si jen přijímat vše, jak to přichází. Většinou se vám stejně bude dít to, co si vaše duše dávno před inkarnací vybrala a jít proti tomu, vztekat se či spílat na osud by bylo směšné a naivní. Nechte vše odejít, co odejít chce a touží, přijímejte tuhle Smrt za součást dění a jistou očistu před Zimou, která sama o sobě je velmi transformační a nejmoudřejší ze všech období, jež existují. Těch odchodů nyní bude probíhat možná více, než jak jste zvyklí a to jak ve vás, tak kolem vás. Přijměte to se vším všudy. Jsem ráda, že tu se mnou jste (co jiného byste tu taky četli, že ano :D ) Morgana
