MINULOST JE PRO MĚ MRTVÁ

 Ve výkladech se mi posledních pár měsíců objevují otázky typu "mám se vrátit k manželovi/manželce" a stejně jako u otázek "co dělám špatně, že se mi nic nevrací" i zde přemýšlím, jak se na onu situaci nacítit, abych ji porozuměla. Rozumějte, osobně se totiž nenacházím moc často v situacích, u kterých nevím, co udělat či nedělat, jaký další krok zvolit, proto se mnohdy nejdříve snažím nacítit na onu osobu v tom smyslu, že si představím, jak se do své zmatenosti či nevědomí toho, co učinit, vůbec dostane. A daří se mi to velmi ztuha, řeknu vám :D. Proto jsem se rozhodla něco málo k tomu napsat. Minulost je pro mě mrtvá. To, co jsem dělala v minulosti, s kým jsem se stýkala, s kým jsem žila, sexovala, kde a jak jsem bydlela, čemu jsem věnovala energii a pozornost je pro mě samotnou pryč. Když se podívám dozadu, vidím tam příběh, který se odvíjí na filmovém pásku, ale už se nad tím jen usmívám, nejsou tam pocity zmaru, neradosti, zášti, nenávisti, necítím nic, co bych udělala jinak, cítím vděk. Jsem totiž velmi ráda za vše, co se událo a přesně s těmi lidmi, se kterými se tak stalo a pokud jsem někoho už odsunula do krabice s nápisem "minulost", nikdy se v ní již víckrát nehrabu a nepřemýšlím nad ní. Žijeme ve vibracích a energiích, v oku neviditelných nuancích, které se nějak obarvily a naladily a tím mi přitahují do života přesně ty situace a lidi, které mám pochopit a kteří mě mají něčemu naučit. Ta směska je vyrobená mnou, takže ukazovat prstem na Osud a vinit jej za něco, co se mi děje, je hloupé a nízké. Pokud jsem danou lekci pochopila a přijala, posunula jsem se dál a to, co mě v daném prostoru a čase potkalo, se mě už z logiky věci nemůže dále týkat, pokud v sobě stále nenesu onu energii, která si dané přitáhla. Pokud tedy jednou pochopím, že vztah nemůže fungovat, protože partner nedospěl či sám si neuzavřel svoje traumata, toto pochopení u mě uzavře danou kapitolu a i kdybychom na sebe někde narazili v tomto čase a prostoru, řeknu nanejvýš "ahoj" a půjdu dál, protože moje energie se s tou jeho už nesetkají. Pokud pochopím, že mé manželství krachuje proto, že je manžel alkoholik nebo workoholik, kterému ani dvacet let společného žití nepomohlo k tomu, aby si v sobě něco zpracoval, protože obě dané situace jsou závislostmi, pak jdu dál a neřeším nic s touto situací spojeného, jelikož moje energie ví, že takto se žít nedá a že pokud protistrana problém nevidí, nemůže jej ani chtít řešit a léčit. A pak nastává otázka: proč vůbec po čase přemýšlím, že bych se k danému jedinci vrátila? Co je to "to", co mi tuhle otázku třeba jenom vnukne do mysli? Pokud vás k tomu nutí lítost, výčitky, okolí, špatné svědomí, finanční zabezpečení.... cokoliv, nepochopily jste, ženy. Buď vás opětovně vaše nízká vibrace přitahuje k danému jedinci, který to vycítí a začne vás namotávat, anebo vy samy jste si v sobě ještě nedoléčily ty energie, které vám vůbec tuhle myšlenku natlačí do hlavy, že o ní uvažujete. Tím nechci říct, že je krok zpět vždy špatnou volbou. Zajisté se tak neděje vždy jen tak, mnohdy jste prostě v dané lekci jen nepobraly vše, co vám bylo nabídnuto a musíte si nutně držku natřískat znovu. Ale minulost je mrtvá, uskutečnila se, vydala ze sebe, co měla, jedeme dál. Možná než začnete vážněji uvažovat nad svým návratem, vzpomeňte si, proč jste odcházely. Co byl ten impuls, který vám řekl "a dost, takto to dál nejde", protože se mi zdá, že jste na něj ve většině případů pozapomněly. Já osobně nikdy nečtu knihu dvakrát, nikdy se nedívám na sebelepší film podruhé, nevracím se do vztahů, kterými jsem si už prošla, protože tam nic nového nenajdu. Nic mě tam nepřekvapí, co se mělo odehrát, odehrálo se, děj bude stejný, výsledek taky. Ale asi dokážu pochopit, že vy se musíte ujistit. Že si musíte opětovně projít danou situací a s člověkem, se kterým se to odehrávalo i poprvé a upevnit se ve svém postoji "ano, tohle už nemá smysl". Nicméně na tato rozhodnutí se neptejte karet stylem "mám odejít, mám se znovu vrátit", protože ony za vás tohle rozhodnutí neudělají, stejně jako jej za vás neudělám ani já, protože byste tím házely zodpovědnost právě na mou osobu, která je ovšem bystrá a nenechá se nachytat

:-) Můžete se ptát na vývoj či co to přinese, ale ten poslední zásadní krok vždy zůstane na vás. Musí.