LOVCI A LOVENÍ

 Líbí se mi poselství, které šíří už nevím kdo a ten rozděluje lidi na dva typy: na lovce a lovené, anebo jinými slovy na tvůrce a oběti. Je asi zcela zřejmé, v jaké skupině se kdo nachází a jakou charakteristikou oplývá. Tvůrce má svůj život z větší části - málokdy zcela, ale i takoví mezi námi jsou - ve své moci. Ví zcela přesně, jak chce žít, s kým chce žít, kde chce žít, co chce dělat, kolik chce vydělávat a jde si podle těchto směrovek za svým. Nefňuká, nestagnuje, neviní druhé, neutápí se ve splínech, není líný, je aktivní, zajímá se. Oběť to má naopak. Ona možná ví, co by chtěla, ale nežije to. Všechno je špatně, těm druhým se to krásně mluví, když se jim daří (páč oni sami se o to vlastně nezasloužili, měli jen štěstí), žijí tam, kde je jim bídně, s tím, kdo je netěší a jejich práci většinou dělají jen z nutnosti, aby mohli za pár drobných aspoň přežít. A v každé z těchto dvou skupin najdete jinak silné a odhodlané stejně jako slabé a zadupané. Když tvůrce popisuje svůj život, většinou mu oběť nerozumí, začne se litovat a poukazovat na vnější okolnosti toho, proč ona sama je tam, kde je a proč se tvůrce nachází zcela jinde. Když oběť popisuje svůj život, většinou velmi často argumentuje nešťastným osudem, neschopností dát věci do pohybu, nedostatkem peněz, možností, prostředků, energie. Je tedy zcela logické, že se tyto dvě skupiny nemohou nikdy pochopit a najít společnou řeč, mohou se jen více zakopat v tom, co už dělají: tvůrce to více vybičuje k akci, oběť k většímu objemu a frekvenci vyplakaných slzí. Obě strany se motivují a obě jsou na sobě trochu závislé, alespoň takto to vnímám já. Sama tvrdím a mnohdy jsem to tu už i zmínila, že nebýt hejtrů, tak už nemám pro koho psát . :D Oni jsou mi totiž velkým hnacím motorem. Taktéž víte, že moc nevěřím na vysněné žití v souladu a rovnováze se všemi a ve všem, protože aby mohli být bohatí, musí být i chudí, aby mohli být šťastní, musí být ti nespokojení a někde uvnitř cítím, že to tak bude napořád, ty protiklady se zkrátka pomyslně drží pohromadě. Cihly samotné vám taky nepostaví udržitelný dům, potřebují mezi sebou pojivo, tu látku, která je prostě semkne na mnoho generací a nepustí. Dříve jsem měla snahu těm obětem ukazovat cestu, ujišťovat je či vysvětlovat jim, co dělají špatně a jak by se na svůj život mohli dívat jinak, jak by si mohli začít vytvářet jinou realitu k žití, ale většinou se to nesetkalo s ohlasem: ony stále vidí jen to svoje černo, stále cítí jen ty svoje bolístky a rány, ony si vlastně potřebují tu svou říčku s bahnem udržet, protože si na ni už zvykly. Když oběť nezažila, jaké to je vzít svůj vlastní život do pevných rukou, uchopit ten pomyslný štětec a začít si malovat vše podle sebe, není možné ji ani přiblížit to, co žiju. Proto je mi jasné, že s některými mými názory či náhledy na život se sžijí a ztotožní jen ti, kteří to mají v sobě nastavené stejně nebo aspoň podobně, kteří to zažili či zažívají, kteří v tom zkrátka jedou. A stejně tak je to se svobodou, kterou každý jeden z nás vnímá v jinak rozšířené ohrádce, a hlavně s přijetím pro mnohé neuchopitelného faktu, že si něco - cokoliv - v životě může dovolit. Protože to, co žijete, kde teď v tuto chvíli jste, v jakém rozpoložení tyto řádky čtete... to vše je výsledkem vašich předchozích voleb, vašich kroků a postojů, které jste si v té či oné chvíli vybrali. Vy si můžete dovolit být jinde. Můžete si stejně tak dovolit být s někým jiným a dělat jinou práci nebo bydlet jinde, než kde bydlíte. Neexistuje nic, co by bylo vino za váš současný stav a emoce. Je to zas a pouze o té svobodě, kterou tu často zmiňuju, která je pro každého z vás něčím jiným a kterou každý žije jinak. Já se rozhodla, že mi do života nebude zasahovat v rámci možností nic a nikdo a tak to taky mám. To, že vy jste ještě v sobě neobjevili onu všemocnou sílu tvořivosti a volného pohybu, myšlení a jednání, není chyba nás tvůrců, je to volba vaší vnitřní oběti, která prostě nevidí či nechce svoje možnosti vidět a aktivně se k nim přibližovat. A úzce to souvisí s nadcházející volbou hlavy našeho státu, protože se mě ptáte v mailu, zda bych nemohla prozradit, koho vidím na "trůnu", tak já vám takto v závěru znovu zopakuju: to, kdo tam bude sedět, není vůbec pro vaši svobodu a tvůrčí živoucí energii podstatné. A jak rychle pochopíte, co jsem tím chtěla říct, je přesně tím měřítkem, jak velká vaše svoboda a volnost je

:-)