ADVENT

 Ať chceme nebo nechceme, je nutné si přiznat, že rok 2022 se pomalu ale jistě chýlí ke svému konci. Vlastně jsem ani moc nezaznamenala, že proběhl, protože tok času v lineární podobě už moc nevnímám, mnohdy se načapám v situaci, kdy nevím, jaký je den, zda je ráno či odpoledne, kolik mi je, co dělám na místě, na kterém zrovna stojím, jsou to stavy, kdy vnímám své tělo někde v prostoru jako nějakou sochu, na kterou se dívám zpovzdálí a hlavou mi letí otázka "co ona tu dělá?" Někteří asi chápete, co tím myslím. Pocitově jsem ještě v podzimu, vůbec nemám takovou tu adventní náladu, ale něco ve vzduchu už je přece jenom jinak. Zítra budeme zapalovat na adventním věnci první svíčku a protože jsem tradicionalista, tak vám k adventu něco chci napsat. Nebudu to pochopitelně psát z pohledu církevního, jejich příchod Ježíše Krista jde zcela mimo mě, ačkoliv slovo advent pochází z latinského adventus a skutečně značí příchod, ale z pohledu svého, kdy jej vnímám - chceme-li tedy použít dané slovo správně - jako přípravu na příchod, ovšem příchod Královny Zimy. Proto na podzim čistím, rozdávám, daruju, vyklízím, zbavuji se, bilancuju a podle výsledků, které mi přijdou, ještě dočišťuju, dovybavuju, dotvářím, a ve dnech, kdy se podzim láme do adventu naopak už v sobě utišuju mysl i duši a přijímám vše tak, jak to je. Sílí ve mně pocit vděku a radosti, že vše proběhlo tak, jak mělo a v tichosti si přehrávám v mysli ten film s jednotlivými obrazy a intenzivněji mi dochází, proč vše běželo v rytmu a v takovém pořadí, v jakém se tak stalo. Nejsem člověk, který spílá Osudu, nejsem člověk, který by nadával na bývalé partnery ani si moc nelebedím v pomluvách, kdy rozebírám dopodrobna životy druhých, protože vím, že za každým krokem, který u nich nechápu, stojí zraněná a nepochopená duše. A tento fakt mi pomohl v minulosti mnohokrát, abych se rychleji odpíchla ze situací, které mi nevoněly, které mě svazovaly a dusily. Adventní čas má zvláštní energii. Dokáže přidat na smutku, lítosti, prohlubuje křivdy, pocit zrady, zmaru, jakoby oživuje bolestivé události a umí nestabilního člověka vtáhnout do rytmu žalostného tanga. Nicméně pak je tu druhá skupina lidí a tam se řadím i já, která sice prožívá smutek či jistou nostalgii taktéž, ale nenechá se jí vláčet krajinou. Čím jsem starší, tím miluju tyto chvíle víc a pociťuju nesmírnou radost ale i pokoru z toho, jak to všechno ten nahoře krásně vytvořil a zařídil. Samozřejmě, že se mezi vámi najdou tací, kteří jsou nyní v hlubokém smutku z nenadálých událostí, jako jsou autonehody, sebevraždy, náhlé odchody blízkých, kamarádů, příbuzných, objevuje se více vážně nemocných jedinců s nevyléčitelnými chorobami, pojem strach narostl do obřích rozměrů a nabral ne jeden, ale několik nových rozměrů a je v pořádku, pokud to na vás dopadá, pokud se v tom topíte, nadáváte tomu nahoře, proč tohle, proč teď, proč zrovna on či ona, do toho sledujete zprávy, posloucháte ty hnoje a blitky, kterými jste tak snadno ovlivnitelní a pak mi píšete do mailu, že už jste na pokraji zhroucení, že všechno kolem vás padá, že přátelé jsou tak strachem zcepenělí, že byste rádi ode mne slyšeli či četli něco pozitivního. Jenže já pro vás nic nemám. Nechci vás chlácholit, nechci vás utěšovat a foukat bolístky. Není v mých silách, abych vzala pod svá křídla všechny bytosti a ochránila je. To, čím se krmíte, to, čemu se dobrovolně vystavujete, to, s kým žijete či trávíte čas, to, čím vyplňujete témata svých hovorů, to, jak se díváte na svět kolem sebe... TO JE VŠECHNO NA VÁS. Pokud se vám nelíbí, co vidíte, slyšíte, dostáváte, musíte začít dělat věci jinak. Když se mě zeptáte, co se děje ve světě, neřeknu vám víc než to, že lidé ničí Přírodu. Když se mě zeptáte, co se děje u nás, neřeknu vám víc než to, že se mnozí lidé ponaučili, ale jiní spí hlubokou medvědí hibernací a už je neprobudí ani třísknutí palicí do obřího gongu. Věnuji pozornost jen tomu, co má růst a co má odpadnout, nebude mnou živeno. Energie v prostoru je v neustálém toku a ta o stejné vibraci si může sednout jen na ten vysílač, který je pro danou vibraci otevřen. Takže z logiky věci se ke mně nemohou ani dostávat žalostné informace z médií, protože já jsem pro ně svůj kanál neotevřela. A takto to platí pro vše: pro duševní nastavení, pro zdraví či nemoc, pro finanční hojnost či chudobu, pro radost či smutek. Vy jste oněmi vysílači a vy rozhodujete, jakým směrem ten ladící knoflík otočíte. Je vám tedy jasné, že já vám ze své pozice, kdy sice umím strhnout davy k akci, nemohu nic přeladit, ani vám tišit emoce, ani cokoliv jiného, pokud vy jste oním knoflíkem nepřeladili jinam. Je to stejná hloupost či naivní představa, jako posílání energie nemocnému či umírajícímu, což některé ezo dámy či pánové dělají. Nefunguje to. Nemohu něco někomu dát, když to nepřijímá. Rukama, otevřením srdce, přeladěním cuplíku. A toto je moje poselství, které vysílám já k vám v době adventu, než usedne na trůn ona královna Zima a vše zahalí do bílého hávu, a budu věřit, že ty své vysílače přenastavíte a už konečně pochopíte, že těmi Tvůrci toho všeho, co se děje v soukromí vašich domovů, ale i ve společnosti, do které patříte, jste VY SAMI. Morgana