PŘEDSUDKY A DOMNĚNKY
Zklamala mě, protože jsem si myslela, že mi vždycky pomůže. Jsem na něj naštvaná, protože mi slíbil, že mě nikdy nenechá ve sračkách. Tohle nevypadá dobře, to byste měli změnit. Takto jsem nečekala, že budete mluvit, jsme z vás mírně v šoku.... Znáte tyhle a podobné věty, že? Já také a všimla jsem si, že jsou lidé, kteří po vyřčení nechápou mou reakci ve stylu: nejsi naštvaná na mou osobu, zlobíš se jenom na sebe. Kdo porozuměl textu doposud, nemusí vůbec číst dál, protože se z něj zřejmě nic nového nedozví. Kdo neporozuměl, pokusím se vysvětlit. Lidé žijí v různých prostředích: mají za sebou jiné rodinné zázemí, jiný styl výuky, jiné rodinné vzorce, jiné kamarádské a kolegiální vztahy, mají vnitřně v sobě nastavené jiné cíle a přání, nevyřešené odlišné emoce a křivdy. Každý žije ve své vlastní bublině, nenajdete dva jedince s podobnou bublinou, každý ji skutečně má naprosto odlišnou. A v této bublině jsou také pochopitelně očekávání toho, jak se kdo bude chovat, jak se bude prezentovat, co by měl či neměl a hlavně jak říkat, zkrátka je plná všemožných očekávání, předsudků, představ o tom, co je a není správné, co je a není vhodné, co je a není za čarou, co je a není na místě. A teď si představte situaci, ve které třeba díky minulých zkušenostem a slibům počítáte s tím, že váš partner je úžasný a rovný chlap a najednou zjistíte, že má milenku. Anebo chodíte stále do stejné čajovny k té milé paní Magdičce, která má hřejivé slovo pro každého a vyslechne vždy s radostí a úsměvem na tváři, a vy ji nečekaně překvapíte na úřadě, kde ječí jak pominutá na úřednici, která si dovolila jí oponovat. To jsou najednou šoky a jizvy na srdci, což? V této chvíli najednou člověk mívá potřebu si pomyslet: tak ten mě tedy zklamal na plné čáře nebo ta Magda je ale megera zlá, to snad není ani možné. A víte co? Právě v tuto chvíli se ve skutečnosti nezlobíte na svého nevěrného partnera, ani nejste šokováni a zklamáni jednáním paní Magdy, jste nazlobení, šokovaní a zklamaní SAMI ZE SEBE. Protože vám splaskla bublina očekávání a iluzí, jež jste si o těchto (a mnohých dalších) osobách vytvořili vy sami z vlastní vůle, bez nátlaku, bez toho, že byste to potřebovali. Prostě jste si vytvořili ve svém vnitřním harddisku jistou barvou vymalovaný a konkrétním kořením dochucený obrázek a ten najednou narazil v realitě na fakt s nálepkou "omyl". Proto když se dostanete do podobné situace - a tady na mé stránce jakbysmet - že vás někdo zklame, že ztratil ve vašich očích hodnotu či reputaci, že máte vnitřní emoční tlak vykřičet se ze svých splínů a bolestí nad šokujícími zprávami, zastavte se, protože ten tok emočního pramene, který z vás začne prýštit, jsou naštvané emoce na sebe samé. Vy jste měli jistou představu či iluzi a vám byla sebrána. Vy jste očekávali a došlo ke zklamání. Vy jste s něčím počítali a ono se tak nestalo. Vy jste tedy ti, kteří si mohou ve výsledku vyčítat, spílat a nadávat. Proto nemám moc ráda takové ty tklivé citáty ve stylu "jednou pochopíš, že to, co dáváš druhým, se ti nemusí vždy vrátit zpět". No jistě že nemusí, on taky nikdo nemá povinnost plnit vaše očekávání a vnitřní touhy
:-) Krásný den vám všem! Morgana
