TO, CO NENÍ ODŽITO, JAKO BY NEBYLO

 Pamatujete si na tu scénu z Mrazíka, kdy jej Marfuša drží pod krkem, lomcuje s jeho kabátem a křičí, že chce ženicha a peníze, hooooodně peněz? Tak přesně takto se cítím, když po mně někdo chce jistoty, vhledy do budoucna, které budou růžové anebo zkrátka takové, jaké si je vysnil a pokud možno HNED. Nedej bože, když někomu napíšu něco negativního nebo nenaplním jeho představy o tom, co ode mne očekával. Pracuju s lidmi 25 let. Je to 25 let neskutečně cenných zkušeností, které jsou nepřenosné a které nemohu ani při své slovní zásobě předat dál, protože to, co není odžito, jako by nebylo. Jsou vás tu tisíce a tisíce, na první stránce vás bylo 65000 a já se domnívala, že ovlivňuju davy, které donutím přemýšlet, jednat a měnit. Teď je vás tu třetina, Vesmíre děkuji za to, cítím z této stránky větší radost, kterou mám, a vidím, že stále jsou tu tací, kteří čtou, tvrdí, že chápou, ale... furt je tam to ale. Teď dávám stranou všechny ty, kteří ví, o čem píšu, vidí, jak vidím, vnímají to "za tím", protože vy mi děláte neskutečnou radost a o to větší ta radost je, když skutečně na dálku vnímám, že to jenom netvrdíte, ale fakt takto máte, protože i to se dá z vašeho nicku a fotky koťátka tady na fejsbuku vyčíst. Ale zpátky k první skupině. Život mě naučil, že něco tvrdit a nežít se vymstí. Taky mě naučil, že tvářit se dokonale a uvnitř hnít, taky za chvíli vykvasí na povrch. Taky mě naučil nečíst jen řádky, ale vnímat to za tím. Spojovat si intuitivní signály s tím, co vidí fyzické oči, nedávat na první dojem pěti smyslů, ale upřednostnit dojem smyslu šestého. Práce s lidmi a tahle stránka mě naučila i to, že lidé si budou pořád hledat berličky, oporu, někoho, kdo jim dá pevnost p ohama, kdo jim uchlácholí a pofouká bébí, kdo je nasměruje, protože zeptat se druhého místo vlastní práce a pátrání (stejně jako s hledáním informací na googlu) je přece jen snazší než vzít otěže do vlastních rukou. Taky vím, že mnozí tvrdí, jak chápou, ale životy mají furt tam, kde je měli, než mě začali číst. Oni jsou v té fyzické rovině tak strašně zakotvení, že posunout je do éteru či nějak mimo hmatatelnost a hmotu je naprosto nadlidský úkon, kterého se nedovedu zhostit ani já. Ale vždycky ví naprosto přesně, na koho namířit prst, když přijdou první větší kopance do prdele, protože "já chci ženicha, peníze a hodně peněz"..... "tak kde jsou????" Krom daru psaní mám dar i ten, že cítím, co se bude dít, zda to bude příjemné, zda a do jaké míry to rozjitří emoce. Moji kamarádi už si zvykli na to, že když mi má dorazit balík, tak jim nahlas řeknu "oni dorazí v 7:36" a doručovatelé fakt zvoní šest minut po půl osmé a nikdo z mých blízkých se tomu nepodivuje, protože mě znají. Stejně tak cítím, že se na stránce objeví hater nebo vnímám energii rozbouřenosti, nasranosti, averze, otevřu fb a je tam pět minut starý komentář právě takového ražení. Takže mi věřte, že přes všechny tyhle moje "přednosti" znám lidi a ničím, opravdu ničím mě nepřekvapí. Oni prostě stále ještě nechápou, nepřijali, neumí pracovat s energiemi, vizemi, naladěním, neumí vlastně ani kapacitně svého mozku/ducha/smyslů/třetího oka... zpracovat témata žití v přítomném okamžiku, nerozumí tomu, jak si mohou vytvářet svou budoucnost přítomností, nechápou termíny kolektivního vnímání a vyzařování, jsou natolik v rozumu, egu a hmotě, že vnímají jen to zvenčí, vnitřek u nich mrtvolně leží a spí. Onehdy jsem se bavila s jednou kamarádkou a ona po pár minutách zareagovala: v takovém případě je zbytečná energie cokoliv říkat a vysvětlovat, ten člověk to prostě nemůže pojmout. A tento pocit já mám čím dál tím víc, jen učitelka ve mně se stále snaží měnit, probouzet, bouchat do hlav a kopat do prdelí, i když ví, že je to v některých případech marné. Takže zkusím aspoň něco málo: to, na co myslím, si přitahuju do reality. Co přitahuju, to má určitou energii, která sama o sobě něco vyzařuje také a přitahuje další podobné vibrace a energie. Tudíž rozhodnutí, zda si budu hlavu zahlcovat strachem, úzkostí, depresí, obavami, zmatkem je čistě a jen vaše rozhodnutí. Vy jste ten kanál, který se pro tyhle energie otevřel, vy jste také kanálem, který se může uzavřít, přeladit a začít vnímat jinou melodii. To, že stále věříte na poslušnost, rozkazy, že jste manipulovatelní z médií a billboardů, není problém lidí, které považujete za netečné, lhostejné, neposlušné, nezodpovědné (zapomněla jsem na něco?

:D ), ale váš. Pokud by většina lidí pochopila, co tu říkám, přeladila a začala vysílat jinak, nežili bychom to, čeho si všímáte, co vidíte, co žijete. Pak taky pochopíte větu "mě se to zvenčí netýká", protože mě se to skutečně netýká a v mém životě není nic, co bych si do sebe nechala vnikat stylem "až to přijde, co budeš dělat?" Já takto nepřemýšlím, já řeším to, co je teď a tady. Něco vysílám, něco přitahuju, a proto není ani možné, aby mě zprávy z venčí a s nimi spojené obavy nějakým způsobem ovlivnily. A pokud se už něčím/někým lehce cítím nalomená, okamžitě se umím opět zbavit těchto poryvů a jít dál tak, jak jsem zvyklá. Já nepotřebuju řešit, kdo je prezidentem, ani jaký zákon se má schválit, ani zda se někde "musí" nosit respec nebo ukazovat kód. Pokud lidem doposud nedocvaklo, že už jim chybí jen vypálený symbol jak na kravském zadku, pak je mi líto, ale vaší cestu k pochopení a otevření očí neurychlím, jdete tempem, kterým jít máte. Nicméně zkuste si aspoň představit, co by asi bylo v realitě, kdyby lidé přemýšlením, povídáním si, posloucháním, dodržováním a jiným vtahováním se do politického dění netrávili ani vteřinu svého času. Naladili by se na sebe, na lásku, přátelství, pomoc, pobyt v Přírodě, meditace, cvičení, objímání, radost, smích... Máte to ve vizi? Prociťte si to a podívejte se na ten obraz. A teď mi řekněte, co vidíte na lidech, v ulicích, ve sféře politiků a mediálních masérů... Tak přesně tohle je to, o čem tu celou dobu blekotám :-) Krásný den vám všem! Morgana