PŘELÉTAVOST, VÁHAVOST
Zeptala jsem se synka, o čem bych vám dnes měla napsat. Jeho tradiční odpověď "napiš o mamince" nepřišla, vystřídal ji dnes poprvé za větu "o nás dvou"
:D To mě pobavilo. Ihned pak dodal, že můžu napsat úvod o dinosaurech, tak tady teď tápu, s čím začít. Jeho obsese dinosaury, která trvá teprve asi tři měsíce, je ohromující. Dostal knihu, ve které je asi 55 druhů dinosaurů. Stačilo je přečíst dvakrát, u čehož jsem si málem vylámala zuby z huby, ale synátorovi to stačilo k tomu, aby si je zapamatoval a s přehledem mi je popisoval při každé možné příležitosti. Děti jsou fascinující bytosti. No ale k textu, který bych ráda napsala a který bude - doufám i za vás - stručný :D Dnes mi prolétává hlavou téma přelétavosti, váhavosti, takových těch skoků, kterými pravděpodobně procházíte nyní také ve větší míře. Jednou jste si jisti, že jste rozhodnutí tohle a tamto netolerovat a tak se vydáte doleva. Vzápětí přijde záchvěv uvědomění "hele, ale dnes to tak necítím, to dříve netolerovatelné je nyní zdá se ucházející, mohu o tom uvažovat" a tak se vydáte na opačnou stranu. Je to opět dáno dobou, ve které se nacházíme, kdy přelaďujeme, přemítáme, kam chceme patřit, kudy se chceme vydat, co za sebou necháme a co naopak ještě s sebou vezmeme. Můžete se těmito procesy cítit dost unavení, zmatení, možná máte i takové myšlenkové pochody ve stylu "tvl jsem fakt už jak malá, neumím se ani rozhodnout, jednou to vidím takto a o půl roku později jinak", taktéž je vám ze sebe špatně, bídně, chce se vám plakat, v jednu chvíli vám už stékají slzy po tváři, ve druhé se smějete. Je potřeba začít být k sobě laskaví, chápat, že i tohle je součást procesu a nenadávat si za to. Ty tlaky budou chodit ve vlnách, jednou budou velmi silné až vysilující, podruhé ochabnou a pocítíte nový závan vzduchu a chuti vydat se i do neznáma a pak zase pád na dno a splín. Teď vám moc nepomohou rady, co máte či nemáte dělat, stále z lidí vyvěrá to, co doposud v sobě schovávali, se tlačí na povrch a tyto výkyvy jsou zcela normální. Do toho ten zintenzivnělý boj ega se srdcem. Hodně často mi do mailu přijde otázka, co s tím? A já radím to samé jako při zrcadlení: nechte to proběhnout, prociťte si to a až se emoce lehce ustálí, zapřemýšlejte, s čím to ve vás zavibrovalo, že se strunky rozpohybovaly a přinesly tu či onu emoci. Dá se říct, že nejbídněji, nejsmutněji, nejubitěji a nejnezdravěji se nyní cítí ti, co doposud nečistili vůbec, nepracovali se svým nitrem, nepřiznávali si své chyby a neuzdravené věci z minulosti. Vidím to nejen tady mezi komentujícími, ale i mezi svými přáteli, kdo jak upadá do jakých temnot, kdo onemocní či chytí toho poletujícího "výra", kdo z toho všeho vychází jak očištěný a hlavně kdo na co soustředí svou pozornost a jak proti ní bojuje, přičemž boj zde znamená větší nepřijetí sebe sama a toho, co v sobě soustředím. Nicméně není na škodu tyto poryvy u sebe pozorovat, vnímat, proč jednou cítím jednu situaci takto a podruhé už jinak. I tohle je vývoj a proces, kterému se nebraňte a nebuďte na sebe při tom zlí. "A dinosaurus se udělal" říká synek, který mi tu u toho nahlas čte. :D To beru jako znamení, je tohle je vrchol, tudíž lepší konec jsem si nemohla ani přát. Mějte fajn večer a nezapomeňte pálit svíčky, jsou nesmírně očistné a obohacující. Morgana
