NEMŮŽETE ČLOVĚKA VYTÁHNOUT Z JEHO BOJE, POKUD SÁM TEN BOJ NEVIDÍ
"Než s někým začneš argumentovat, zeptej se sám sebe, zdali ta osoba je schopná pojmout jinou perspektivu. Pokud ne, je zcela zbytečné s ní vést jakýkoli hovor." Myslím, že to nějak takto řekla Helen Mirren a já tohle posledních několik let vnímám za jednu z nejhlubších pravd. Rozdíl mezi vnímáním, viděním, schopností naslouchat a učit se, měnit své postoje a názory... je doslova hmatatelný všude, kam se momentálně třeba já osobně vrtnu. Vidím to denně na ulicích, slyším to v hovorech lidí, cítím to na hony daleko. Včera jsem to zažila na vlastní kůži v poměrně citlivé situaci a nyní s odstupem hodin se musím obdivovat, že jsem se zachovala tak, jak jsem se zachovala, protože Morgana před patnácti lety by vytáhla všechny své démony a zbraně hromadného ničení k vyřešení daného, ale včerejší Morganě ihned docvaklo, že je zbytečné dělat jakýkoli jiný krok než ze situace odejít. I ve výkladech často čtu "jak to mám u něj změnit", "jak ji přesvědčit", "jak jim ukázat, že", a proto nyní píšu opakovaně už stokrát vyřčené: nemůžete člověka vytáhnout z jeho boje, pokud sám ten boj nevidí. Nemůžete mu pomoct, pokud se sám necítí v úzkých či nemocný. Nelze měnit názory lidí, kteří setrvávají na pátém schodku poznání, aby přijali výklad učiva ze schodku třináctého. V lidech je strašně moc bolesti, pocitů budu zesměšněn, utlučen, nezachovám se tak, jak se ode mne čeká, všude je plno posuzování, nálepek a škatulek a nenechat se tím vším unést chce už jistou vyšší míru vnitřní síly a zenu. Nevím, jestli vám tento skromný text (tvl sama jsem se překvapila, stručnost
:D ) dá odpovědi na vaši otázku či situaci, kterou zrovna řešíte, jen vám chci opět připomenout, že nelze vést dialog, nelze vyměňovat argumenty či emočně se sejít v úrovni koruny, když jedinec stále zmateně pobíhá v úrovní střevíců. Z takové situace je vždy nejlepší prostě v tichu odejít. Mějte krásný prosluněný den! Morgana
