HYPERKOREKTNOST V DNEŠNÍ DOBĚ
Baví mě ta jemnocitnost ohledně slovních spojení, která by byť z kilometru připomínala cokoliv spojené s bojem. Rozuměj, tohle se teď nehodí, tohle řekni/napiš jinak, tohle je fakt mimo, jste nevkusná... Dokonce už se u nás zrušily jakési oslavy poválečného čehosi, protože by to nebylo vhodné, ale doposud to nikomu samozřejmě nevadilo, a když jsem se místních před třemi lety ptala, proč se neustále energeticky připomíná zdejší bitva, že to přináší neviditelně to, co tu oslavují tudíž vibrace bouře, zla, zabíjení, dostalo se mi udivujících pohledů ve stylu "proč by se to rušilo, když to tu takto slavíme už roky?" My jsme tak upřímně soucitní a ohleduplní, až mi z toho dneska jde zrak kolem. A k.o.vid zmizel, nevím, jestli si šel v rychlosti oběhat kina a galerie, anebo si už natrvalo šel zdechnout do křoví, ale tak jak s jeho příchodem zmizely spalničky, s příchodem Vladíkova kroku zmizel on, kluk jeden ušatá. Tak jako jo, zvykám si na to pokrytectví, huba mi jede stále tak, jak je nastavená a zvyklá a pojďme tedy vyčítat východu jeho kroky a stále si zakrývat oči před falešnou prohnilostí západu. Hlavně že máme rozhodnuto, že brčka a uchoštoury budou z papíru a přidáváme cedulky na veřejných toaletách, aby se i to 39. pohlaví necítilo diskriminováno. Zase z extrému do extrému. No nic, jdu si pustit radši film. Srdíčkááááá, pusinkyyyyyy a pís, voe. Hlavní je z ničeho se neposrat. Morgana
