DUŠE VS. FYZICKÁ PŘITAŽLIVOST
Dobré ráno/dopoledne vám všem! Dnes nám konečně končí retrográdní Merkur, který nás nutil vrátit se k nějakým drobnostem, jež jsme nechali cestou až sem, aby nás vyzkoušel v našich rozhodnutích, ale to dneškem končí a teď pojedeme zase kupředu a v pohodě, s jasnější domluvou a lehčím pochopením protistrany. Včera k večeru jsem přemýšlela nad tématem vizáže, chtěla jsem to i sepsat, ale pak se mi tak strašně nechtělo, takže za hudby Hanse ZImmera, která mi duní v uších, to sepíšu teď. Létala mi hlavou totiž taková ta dost profláklá věta "nehleď na vizáž, ale na srdce" a já se s ní tak zcela stále nedokážu ztotožnit. Ihned vysvětlím proč a vás poprosím o komentáře, jak to vidíte vy. Já vnímám každého člověka jako souhru fyzické stránky, což je jeho tělo, domeček duše a pak tu éterickou/duchovní část, kterouž je pochopitelně duše. Tak, jak se musím starat o duši a vnímat její řeč, tak se musím starat i o ten domeček, který tu má taky své slovo. A proto vnímám obě tyto složky svého bytí, tak logicky musí spolu fungovat, spolupracovat, nelze jednu totálně umlčet a naslouchat jen té druhé, proto také víte, že nevěřím zcela v naprosté umlčení ega a rozumu, jež sídlí v těle, jelikož dle mé filozofie a zkušeností vše může existovat jen v protipólech a nikdy - tak jak to vidím já - nikdy nebude vítězit jenom Láska, vždy tu bude i její protipól Zlo. Fyzické tělo má pět smyslů: zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Pokud tedy mám umlčet zrak, to, co vidí oči, pak bych taky logicky měla umlčet sluch a nevnímat, zda mi lahodí hlas mého partnera, tok jeho slov, melodie jeho nádechů a výdechů. Měla bych také umlčet čich a nevnímat, zdali mi vůbec voní a je mému chřípí lahodící, ale zároveň i chuť a při tělesném splynutí pak tuto složku úplně vypustit, vždyť přece to samé žádám od zraku. No a hmat? Ten taky vymažu, nebudu vnímat, co se mi odehrává pod dotyky rukou. Budu čistě jen navnímávat duši, vibrace, které mi bude hlásat, jaké vzkazy mi začne vysílat a to bude to ono. Já to tak nevidím. Mohu tyto smysl dát do značné míry stranou, mohu jim dát jen desetinu prostoru, který dávám všemu ostatnímu, když se s někým seznámím, když se s někým sbližuju, poznávám, osahávám, ale nemohu to vymazat zcela. Jako zcela nemohu vymazat péči o své fyzické tělo, jako zcela nemohu vymazat volbu oděvů a bot, které na sebe dávám, jako zcela nemohu vymazat druhy jídel a nápojů, kterými se sytím, protože na práně fakt ještě nejedu. Vím z vlastní zkušenosti, ale i ze zkušeností se svými klienty, že zejména u karmických partnerů ten nahoře může zařídit, že vám všech těchto pět smyslů umlčí, předsune před ne pomyslnou záclonku, protože kdyby to neudělal, z daným karmickým partnerem a jeho duší byste se nikdy nesetkali, nedali dohromady, nepřitahoval by vás, nebylo by možné se s ním spojit. I já tohle jednou zažila, takže vím, že to je pravda a že to takto může fungovat. Také vím, že duše, která k vám promlouvá skrze intuici, ihned dává najevo, vysílá signály mnohdy až fyzicky bolestivé, aby vás bránila a dala vám najevo "okamžitě prchej pryč, tohle fakt ne", ale i přes umlčení pěti smyslů, které by vaši duši k tomuto ani nenechaly dojít a ušetřily by jí práci, vy do toho jdete a pak dostáváte životní lekci obřího významu. Prostě s danou osobou máte něco dovyřešit, dovyrovnat dluh, něco pochopit, zažít trýznivou bolest či pád na dno, anebo naopak očištění a výskok vzhůru, transformační posun k vašemu pódiu, na kterém zazáříte nikdy nekončícím plamenem. Také není možné krom smyslů umlčet ego, protože to nám dává mnohdy velmi cenné popudy a klade dotazy, pamatuje si strachy a bolesti, ví, na čem vám ve hmotném světě záleží (ale pozor, míra je důležitá!) a bez něj byste v podstatě těch vysněných příček nikdy nemohli dosáhnout. Takže dnešním textem bych chtěla opětovně zopakovat snad po čtyřech letech svůj názor: oba protipóly jsou důležité, jak ego a rozum, tak i duše a láska, Temnota i Světlo, Černá i Bílá, Země i Vesmír, Minulost i Budoucnost, Fyzično i Duchovno, Tělo i Éter, základních pět smyslů, ale i ten hlavnější: šestý, třetí oko, to krásné místo, které má většina populace zastřeno. Jen záleží na míře a vzájemné souhře. Opětovně jsem si to právě včera uvědomila v souvislosti se dvěma muži, kteří "nějak" figurují v mém současném příběhu a v souvislosti s těmi bývalými, kteří mi přispěchali při onom rozjímání na pomoc tím, co mi v minulosti předali a za což jsem jim nesmírně a hluboce vděčná
:-) Morgana
