CO ŘEŠÍM, TO SI PŘITAHUJI - JAK SI VYTVOŘIT LEPŠÍ REALITU

 Poslední dny to tu začíná zase vřít a já vám povím, čím to je: lidi jsou tak přecitlivělí, tak strašně samonasírací, tak lehce popíchnutelní, že se člověk nemusí vůbec o nic výrazného snažit. Stačí napsat text, který nechtěli číst, sdílet závěry, které nechtěli slyšet, zahumorovat a už to jede

:D Ty sociální sítě jsou boží prostředí, jsem ráda, že jsem se narodila právě tak, že jsem je zaznamenala a začala používat, protože tohle je naprosto jiná rozmanitost, než kterou mi dává Příroda a pobyt v ní. Hodně jsem v příspěvcích teď zmiňovala budoucnost a fakt, že nevíme, zda přijde. Ti, co tam uváděli příklady o tom, že přece musíme plánovat, starat se, myslet na budoucnost našich dětí atd. jsou myslím u prvního schůdku posunu, takže ti zřejmě budou v mých řádcích opět tápat, ale ti, co už vnímají realitu jinak, ti se možná v mých slovech jen utvrdí a posunou zase o píď kupředu, doleva či doprava, hore, dole, jedno kam, každý to vnímá jinak, možná se začnete rozpínat i do všech směrů :D Všechno, co se děje, se bude dít i bez mého zásahu. Všechno, co přijde, už je předem dáno, naplánováno, ten scénář už je napsán, netřeba tedy tlačit, prudce zasahovat, logicky a rozumově vytvářet, co je potřeba udělat, aby se věci pohnuly. Ony se hýbou i bez našich zásahů a kroků, ten proces stále jede, jen jej každý vnímá v jiné vrstvě, přes jinou průhlednou složkou, o které jsem tu před pár měsíci psala. To, co vidíte a vnímáte, to, jaké máte pocity a emoce, co to či ono s vámi dělá nebo nedělá, je jediné, oč tu běží, protože to jste si připravili k vidění a cítění vy sami. Mně je jedno, co kde jaký politik řekl, čím kdo postrašil, co si vyvěsil zubař v Horní dolní na dveře, jaký zákon se tam či onde bude schvalovat, kdo zasedne na pomyslný český trůn apod. Tohle já nevidím, nevěnuju tomu pozornost, tudíž se s tím na své cestě nemůžu ani setkat. Mně zajímá to, co je tady teď. Teď tu sedím a píšu (jsem to vůbec já, kdo tu píše?), pak mě čekají objednávky, do toho vnímám energii svých pocitů, barvu, kterou jsem teď uviděla před sebou, vnímám tlukot svého srdce, své rozpoložení a dál nemířím. Proč? Co mi přinese přemýšlení nad tím, kde se nyní odehrává nějaká demonstrace? Proč bych se měla napojovat na rozbouřené lidi, jejichž cesta není moje? Já tam nyní být nemám, protože kdybych cítila, že tam mám nyní být, tak tam budu. Takto jednoduché to je. Každý ví, kde má v danou chvíli být a co dělat. Pokud někdo cítí, že má teď jít ven, tak ať jde. Pokud chcete jít nyní někdo spát, ať jde. Pokud si chce někdo teď pustit hudbu a tančit, nechť tak činí. To ovšem neznamená, že ven, spát a tančit budu i já, já mám kolem sebe jiné seskupení vibrací, které mě vedou. Navíc to, jak se nyní cítím, co dělám, k čemu se chystám, nad čím přemýšlím.. to jsou dominové kostky, které byly rozpohybovány předchozími kostkami, na které se už nemusím ohlížet, protože to, kdy se skácí a do jakých dalších kostek cinknou, už neovlivním, je to pryč, minulost odešla, když se otočím, nezměním ji. Kostky už padly a další události daly do běhu. Můžu jen vnímat, co svým nastavením (hlavy, mysli, srdce, ducha, jednáním) rozpohybuju dál, ale nelze přemýšlet nad tím, zda ty kostky padnou tak nebo takhle, to je daleko, nevidím tam, nemohu ukázat prstem a říct "tímto směrem, prosím", jen jsem, jednám podle toho, co mi říká intuice a nechávám plynout. Pokud ale cítím, že nejsem se sebou v pohodě, nejsem v ladu s místem, kde se nyní nacházím, v emocích, které mi překážejí, s lidmi, kteří mě užírají, nevnímám radostné bytí, mám možnost přeladění. A to většinou znamená začít s otázkami typu "jak jsem se sem vůbec dostala?", "proč tu jsem?", "kde chci být?" a začínám jednat. Pokud se k tomuto kroku neodhodlám, rovnou nad ním mávnu rukou, že je to jedno, protože všude je něco, pak se není čemu divit, že tápu, motám se v kruhu, nahlodám si svůj energetický obal a skrze něj pak do mě vcházejí strachy, úzkosti, pocit zmaru, nemoci, viry, bakterie, mravenci :D Tady není potřeba řešit něčí zodpovědnost, ochotu pomoci, měnit věci. Tady je potřeba cítit se v souladu s tím, co mi říká intuice, srdce, moje nitro. A je naprosto v pořádku, že to někdo vidí jinak, že atakuje, že ukazuje, že se čílí, nadává, chrochtá. On si ty kostky domina rozhodil jinak, je na jiném místě a další kostky rozhodí opět jinudy než já. A pak také stejně jako já přitahuje podobně laděné a tím se vytvářejí skupiny podobných energií, které jako velké balvany se přesouvají k podobně laděných balvanům, až vytvoří energii společenství, země, národa, kontinentu a tyto pak rozpohybovávají dominové kostky daného národa či území, jež jsou stejně už dávno dány předchozím smýšlením a kroky předchozích skupin, které tu žily či fungovaly. Já mohu dát náhled na budoucnost v tom smyslu, kam to směřuje, které kostky se nyní s větší pravděpodobností pro daný národ rozpohybují (btw. pád bitcoinu jsem předpovídala cca v červenci, někdo se mě tu tehdy kvůli investici ptal v komentářích, posílení Ruska a Číny před šesti lety, za což jsem schytala tamtéž výsměch atd.), ale nebudu do tohoto procesu zasahovat jenom proto, že se někdo cítí jako správňák a domnívá se skrze svou mysl, že by se takové kroky měly dělat v rámci zodpovědnosti či patriotismu, protože tento proces jde mimo mě a já ho respektuju v celé jeho kráse, kterou způsobí a přinese. Takže pokud vnímáte budoucnost jen skrze to, co vidíte a slyšíte, skrze strachy, které jsou k vám vysílány, skrze pravidla a zákony, tak můj postoj a naladění zřejmě nepochopíte a nemá smysl vám jej jakkoli přibližovat a ozřejmovat. Mně je do značné míry jedno, co se kolem mě v hmotném světě děje, já se ocitám v jiné vrstvě, ve které toto není. Takže otázky typu "a co budete dělat, když...?" nebo "takže vlastně věštění budoucnosti nemá smysl?" mi ani nepokládejte, protože s mou odpovědí ve své realitě, dimenzi, bublině, ve své vrstvě nejste schopni pochopit a přijmout :-) Krásný den vám všem bez rozdílu :-) Morgana