...A NAJEDNOU CÍTÍTE, ŽE TI LIDÉ, SE ZMĚNILI...
Planeta se převibrovává, krajina v ní se musí přenastavit taky a lidé v ní postupně budou následovat. Máte okruh svých přátel, s některými jste pravidelně jezdili na dovolenou, s druhými pravidelně sedávali venku u grilu nebo doma nad sklenkou vína, s dalšími se pak setkávali v kruhu bývalých spolupracovníků a najednou... postupně cítíte, že ti lidé, se kterými jste strávili tolik hodin smíchu a radosti se změnili, jsou jiní, nejsou to tytéž osoby, nejsou s nimi už více spojeny nové příjemné chvíle. Oni se nezměnili, změnili jste se vy, prošli jste si procesem přenastavení, změnili jste tím pádem svou energii a té vadí energie těch, se kterými jste tolik let jeli na stejné vlně. Už nechápete, o čem mluví a proč o tom vlastně mluví. Kroutíte hlavou nad jejich prioritami, nedokážete pochopit, že to, co je tak zřejmé, tam, kam by se nyní měli vydat, to, co by měli nalézt, je přímo před nimi a oni to nevidí, zatímco vy to vidíte ve všech barvách a aspektech. Jako by se nedokážete ponořit do jejich citů, pocitů, vjemů, nedokážete se smát tomu, čemu se smějí, nedokážete cítit smutek nad tím, co je trápí, dost věcí vám přijde jako malichernost, slepota, záměrné odvracení zraku. Bojujete možná chvíli s pocity, že tyto lidi opustíte, ale fakt, že v jejich přítomnosti cítíte slabost, tlak na hrudi, je vám na zvracení, vidíte jejich prázdnotu, která zřejmě bude dle jejich nastavení ještě nějakou dobu trvat, to, čím se zabývají, jaké myšlenkové procesy jim probíhají v hlavě a poté padají z úst, to, co řeší, na co zaměřují pozornost a od čeho naopak zrak odvracejí, vás více a více nutí k tomu v jejich přítomnosti nebýt. A já dávám pomyslně ruku do ohně za to, že tohle zažívá každý jeden z vás. Někteří v souvislosti jen s jedním člověkem, druzí v souvislosti se skupinkou určitých přátel či známých, jiní s většinou, se kterou se doposud stýkali, až to vypadá, že když tuto skupinu opustíte, zůstanete snad i sami. A nevidíte v tom problém, není tam záchvěv strachu ani paniky z toho "doprdele já budu sám, s kým budu chodit na pivo?" apod. Možná vám i letí hlavou "tvl ty tlaky mě donutily tohle vidět a já cítím, že když neposlechnu, budu velmi vnitřně trpět a strádat". A tak ten krok uděláte. Vyčistíte okruh lidí kolem sebe, přestanete jisté lidi vyhledávat, zvedat jim telefon, odpovídat na messengeru, najednou zříte, že nechcete už více být vedle manžela/manželky, milence/milenky, že se musíte posunout, odejít pryč z této situace, z těchto energií. A i kdybyste doposud na energie nevěřili, kdybyste byli zakotveni v zemi až po kolena a jeli ve stylu "co se nedá ověřit očima/ušima, osahat, ochutnat, tomu nevěřím", tak jste tou neviditelnou silou taženi pryč. A dokud se vám vnitřně neudělá dobře, dokud nepřestanete zažívat takové ty pocity hnusu, naštvanosti, zlosti, nechutenství, bolestí různých částí těla, psychického zmatku, únavy atd., pak vězte, že tento očistný proces ještě není u konce. To jsem tu sobotu ale začala pozitivně, což?
:D No nic, nechám vás to strávit a zpracovat nebo třeba jen uvědomit si nějaký aha moment a jdu pryč. Jestli vás to potěší, já už poslední dva roky tímto procházím a stále přibývají ti, u kterých cítím, že s nimi nemám trávit čas, stýkat se, být. Tak jen abyste věděli, že v tomto energetickém posunu nejste sami :-) Krásný den! Morgana
