NOSÍ DÁRKY JEŽÍŠEK ?
Jedna z vás se u minulého příspěvku dotázala, jak se já stavím k tomu, že se dětem říká, že na Vánoce nosí dárky ježíšek. Přiznám se, že nad tímto jsem přemýšlela strašně dlouho. Se synem mám nastaven vztah tak, že mu předkládám možnosti a on si pak může sám zvolit, co mu přijde blízké srdci. Vy víte, že když jsme měli s někým na veřejnosti nějaký střet, tak jsem ho nekárala slovy "tohle se nedělá, ty ty ty", ale vysvětlila jsem mu, že i když na jeho chování neshledávám nic, co by nebylo pro takové malé kluky typické, tak se musí smířit s tím, že existují lidé, kteří jsou citlivější a naštvanější nebo mají prostě blbou náladu ze své podstaty, aby pochopil, že věci nejsou čistě černé, anebo bílé. Takže u nás sice Ježíšek nosí dárky, ale nemá s Ježíšem Kristem nic společného, i když betlém doma s Josefem, Marií a Ježíškem v kolébce máme, ale opět je to o tom, že mu vysvětlím, co to je a proč to tak je. Já si Ježíška v dětství představovala jako bělovlasého stařečka ze staročeských pohádek a nijak jsem nepřemýšlela nad jeho jménem a myslím si, že to syn má podobně. To, kdy zjistí, že dárky nosí maminka a ne tento pán, je na něm, ale nemyslím si, že by ho to pak nějak traumatizovalo. Opět mu vysvětlím, že jsme v tom takto všichni vyrůstali a bylo nám fajn, protože takový ten nádech tajemna, zvonění zvonečku a pak rozsvíceného stromku se zabalenými balíčky prostě má co do sebe a já ho nechci o tohle obírat. Myslím si, že důležitější je nelhat skutečnými lžemi, takovou tou falešností a pokrytectvím a vzhledemk k tomu, že můj syn je velmi bystrý a vnímavý a od miminka s ním otevřeně mluvím o všem, s čím se setkáváme, takže mu samozřejmě sděluju i věci kolem slunovratů, magie, přírodních pochodů a on má v sobě už od narození velkou míru víry a jistého řeklo by se náboženství: neustále si mne ruce jako při modlitbě, takovým tím stylem starých lidí, jestli mi rozumíte, má v sobě velký rozsah cítění a empatie a i když umí velmi dobře hystericky řvát, být nasraný, umí i nadávat... tak má obrovské srdce, které je citlivé, empatické a má dar urovnávat v lidech emoce, nutit je k úsměvu a přitahuje v podstatě i morouse, kteří by si jinak dítěte nevšimli. On je jiný. Mám z něj někdy dojem moudrosti starého světce, těžko to popíšu, sama se svým darem a viděním světa bývám v šoku, když jej pozoruju nebo poslouchám. Takže já se s ním o všem otevřeně bavím, prezentuju ty tradice, vysvětluju, odkud přišly a kdy, ale pokud jednoho dne přijde, že chce chodit do kostela, protože věří v Ježíše Krista, bude to jeho cesta a já s ní nebudu mít problém. Takže tolik k Ježíškovi
