JAK SE ZBAVIT NEGATIVNÍCH MYŠLENEK
No nechtěla jsem, co vám budu povídat, nechtěla jsem nic psát, ale tak jak člověk míní, pán Bůh mění, proto tu zase sedím a do pár minut něco vyplodím. Mnohokráte jsem tu nakousla téma negativních myšlenek, skrze které si budujete svou realitu a pobízela vás, abyste si dávali pozor na to, co se vám honí hlavou, co si přejete, čemu věnujete svou energii, protože to sílí. Většinou se tu strhne debata, jak se takových myšlenek zbavit, jak je nemít. No já začnu tím, jak jsem to měla vždycky já. Znáte takový ten pocit, jak si něco vysníte, něco si vizualizujete a najednou se vám začnou do hlavy vkrádat takové ty zlotřilé myšlenky typu "ne ne, tohle nevyjde", "to nedokážeš", "na to nemáš peníze/čas/talent", "no zapomeň!" a podobně. Ten první impuls přání či touhy, jde ze srdce. Ve vteřině či dvou vám začnou hlavou proudit pochybnosti, které sílí. Tohle je hlas ega, rozumu, takových těch skrytých vzorců, které jsme nachytali kdoví kde a kterým většina lidí začne v mžiku věřit. Já tohle od dětství intuitivně řešila následovně - podotýkám, že až později jsem pochopila, co to moje tělo vlastně dělalo. Když mi na dveře v mé mozkovně zaťukala pochybnost, že by ráda vstoupila a začaly se mi před očima zobrazovat různé negativní scénáře toho, co se může dít v té či oné záležitosti, zcela automaticky jsem zavrtěla prudce hlavou, tak, jak to děláte, když chcete vyjádřit ne. Ale prudčeji. Jako když zatřesete krabičkou a čekáte, co z ní vypadne. Nejdříve jsem tomu nepřikládala žádný význam, ale postupně jsem si začala všímat, že to, co jsem takto odtřepala pryč, se skutečně nestalo a když jsem naopak negativní myšlenku nechala být, tak se v menší či větší míře událala Teď se tomu tady směju, protože tenkrát jsem fakt netušila, proč to dělám, moje tělo takto zkrátka reagovalo jako by samo. Nicméně není potřeba třást hlavou. Když máte nějaký cíl a je vám karmicky i dáno si jej splnit, protože rozhodně neplatí - a opakuju už snad posté - že se vám vše, co si usmyslíte, může přihodit a můžete to žít, tak se soustřeďte na vizualizaci oné situace, jako by už byla vaší realitou. Pochopitelně ego stejně jako čert nikdy nespí a začne ihned zasívat do hlavy věty typu "na to zapomeň, tohle neklapne, ale prosím tě, jak bys to chtěl(a) dokázat". V takovém případě se soustřeďte na to, abyste myšlenkám poděkovali, že se přišly ponasnažit, ale že je nepotřebujete, protože tento záměr zkrátka máte a hotovo. Čím častěji a hbitěji tohle budete dělat a pozvolna i trénovat, tím rychleji se naučíte negativním klackům pod nohama ani nevěnovat pozornost. Ony se postupně prostě přestanou snažit a objevovat a vy najednou zjistíte, že to, co byl váš momentální záměr, se skutečně po nějakém čase stalo. Jde jen o cvik. Samozřejmě, že ten, kdo má nízké sebevědomí, bylo mu od dětství do hlavy vtloukáno, že je k ničemu a nikam to nedotáhne atd. bude s tímto bojovat asi intenzivněji a s větší pílí a časovou investicí než ten, kdo měl poměrně normální dětství a už na sobě nějaký čas pracuje. Nemyslete si, že ego natrvalo umlčíte. Nebylo by to ani možné a už vůbec pro nás přínosné, protože i tady platí, že všechno musí existovat v protipólech, tzn. srdce/intuice vs. ego/rozum musí už z principu fungovat. Ale v těch plánech, snech, názorech na situaci, na sebe... musí mít převahu srdce s intuicí, jinak zabřednete do stereotypního přijímání všeho tak, jak to je a podřizování se nesmyslům, odhazováním snů "na potom" nebo "na nikdy" a takovému tomu koloběhu ve stylu "takto to prostě je, je potřeba se s tím smířit". Pamatujte, že smířit se nemusíte s ničím a i když do značné míry nelze ovlivnit tok osudových událostí, které vám byly dány, dost věcí ve své realitě si vytváříte sami svým nastavením a vírou. Takže negacím děkujte a vyprovázejte je ihned ze dveří, jakmile se objeví a už se k nim nevracejte. Pokud se objeví opětovně, opět vyslovte "ne, díky, já to mám jinak" a jděte znovu od nich. Je to o vytrvalosti a důslednosti, ale jakmile se vám zadaří, začnete v realitě sklízet naprosto odlišné plody
:-) Není zač. Morgana
