BARBORKY

Máme tu čtvrtý prosinec, svátek slaví Barbory a tak není divu, že je to právě tento den, kdy se stříhají tzv. barborky. Snad není člověka, který by o této tradici neslyšel, ale i přesto vám k ní něco napíšu. Barborky se trhaly už v dobách dávných, protože se používaly jako věštecký nástroj pro případné vdavky svobodných dívek. Ty si jednotlivé větvičky označily jmény možných budoucích ženichů a která větvička do Štědrého dne vykvetla jako první, ten si jí měl vzít za ženu. Některé to kvetení braly spíše všeobecně, větvičky neoznačovaly a pokud vykvetly všechny nebo většina, měla dívka velmi velkou pravděpodobnost vdavků. Pro barborky se ale muselo jít brzy ráno, při rozbřesku, jinak se magická síla z nich vytratila. Také se mohlo věštit tím stylem, že se počítali dny, kdy vykvete první barborka a v tom daném měsíci příštího roku pak mělo majitele čekat štěstí či úspěch nebo plodnost. Barborky jsou vlastně symbolem nových květů a tím pádem i plodů, Světla a naděje na to, že po dlouhé Zimě přijde zase Jaro, které slibuje teplo, radost a nové setí a sázení. Většinou se ostrým nožem nařezávají větvičky z jabloní, třešní, ale můžete si klidně zastřihnout i zlatý déšť, pokud máte na zahradě. Berte ale v potaz, že Příroda už usnula, proto na stromy a keře nesahejte teplýma rukama, ale nejlépe v rukavicích a po přinesení větviček domů je postupně aklimatizujte. On je pro ně totiž šok, když je přinesete z totální zimy rovnou do rozehřáté místnosti vašeho domu. Taktéž je vkládejte do vlažné vody, nikoli ledové či studené a vodu obden měňte. Barborky jsou krásnou tradicí, já už ji nedodržuju, protože ctím Přírodu a její zasloužený a nerušený klid. Mějte fajn den! Morgana