SVOBODA
Svoboda. Jednoduché slovo, druhé nejčastější příjmení v naší zemi. Dalo by se tedy čekat, že pro nás jeho obsah bude něco znamenat, že dostojíme jeho naplnění. No nestalo se. Zítra tomu bude už neuvěřitelných 32 let, co zejména naši rodiče a prarodiče cinkali klíči a snažili se něco změnit. Něco, co už nemohlo být dále respektováno. Totalitní režim, který znamenal útisk, potlačení, umlčování, zastrašování, pronásledování a v mnohých případech i vyloučení z práce či místa bydliště, pokud jste nešlapali brázdu těch, co tam nahoře veleli. Žilo se ve strachu, v popření ducha, podle tabulkové předlohy toho, co je a co už není správné. Nikdy by mě nenapadlo, že se o pár desítek let později budeme potýkat s tím samým ne-li horším režimem. Politiku nechám stranou, nechám stranou i její prostředky, kterými se snaží posvětit svůj hnilobný účel, nechám stranou i rozdělování lidí na ty, co uvěřili a ty, co stále odolávají a nechtějí ustoupit. Každý z nás se nyní může už při dnešku zastavit a ohlédnout se. Uvědomit si, co nám tenkrát tehdejší boj dal či vzal, čeho jsme jím dosáhli, čemu jsme tenkrát věřili a co nám to nakonec ve skutečnosti přineslo. Já vždycky vnímala svobodu jako stav, ve kterém se cítím volně. Nebojím se říkat/psát, co mám na srdci, nebojím se chovat tak, jak se chovám, nebojím se komukoli sdělit své pocity, protože nemám obavu z jeho reakce (jelikož není moje), dokážu žít bez lidí, natočím si vodu z kohoutku, když ji potřebuju, zapnu si kávovar do elektřiny, když to potřebuju, cítím volnost i v tom, když něco platím, cítím nesvázanost s lékaři, protože mě nic zásadního po zdravotní stránce netíží. Cítím nesvázanost se Systémem, s regulemi, prostě jen plynu, reaguju tak, jak cítím, vnímám. Cítím svobodu i v tom, že nepřijímám rčení "moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka", protože moje svoboda nikde nekončí a pokud někdo cítí, že mu tu jeho narušuju, je to proto, že si ji narušit nechal. Cítím svobodu odejít z místa, kde se mi nelíbí, cítím svobodu nereagovat nebo naopak reagovat, když cítím, že to takto má být. Cítím svobodu volby v tom, kde budu žít, s kým budu žít a za jakých podmínek stejně jako vnímám radost z volnosti nad tím, že se teď můžu klidně sebrat a jít se projít do Přírody, která je tu volně pro nás pro všechny. Jenže bohužel žiju v jisté komunitě, kterou tvoří i jiné duše a můj dar mi nedovoluje na sto procent vypnout a nenačítat jejich emoce, strachy a trápení a to je jediná nesvoboda, kterou mám a na které budu muset ještě zapracovat. Proto věřím, že moje stránka má být prostředníkem mezi mou osobou a vámi a já bych vás skrze ni dnes chtěla lehce pošťouchnout do vlastního nitra, abyste si sami procítili v soukromí svých příbytků, v čem vy sami vnímáte svou svobodu, zda již neutržila nějaké rány a proč, zda náhodou necítíte v něčem svázanost a omezení, protože v tom případě nenasloucháte vlastní duši, která k vám promlouvá a co by se s tím dalo udělat. Zítra máme státní svátek, sedmnáctý listopad. Není potřeba jít ven a s klackem v ruce či bannerem nad hlavou skandovat. Nemusíte ani fyzicky jet na Staromák a být součástí davu, který tam zítra má namířeno. Ty energie, které se počítají, jsou totiž i ty, které vysíláte ze sebe doma, v práci, tím, jací jste, co vyzařujete, jak se k čemu stavíte, čemu dáváte svou pozornost a tím pádem i sílu. Zkuste proto možná tu svou svobodu a tím pádem i svobodu celku zítra posílit třeba tím, že necháte stranou vše, co se týká právě probíhající šaškárny a pokusíte se vizualizovat si svět, ve kterém by se vám líbilo, ve kterém byste se cítili svobodně, nespoutaně a až dětsky volně. Všechno je jedna velká energie, kterou barvíme jednotlivými odstíny my, jedinci. Mějte to stále na paměti
:-) <3 Morgana
