NELPI, NEŠŤOUREJ SE A JDI DÁL...

 Chtěla bych jen dodat ke včerejšímu příspěvku, že můj text rozhodně neznamená, že si nemáte rozchod či zradu nebo cokoliv, nad čím pláčete, prožít, naopak. Prociťte si jej do morku kostí, ale naučte se rozpoznat, kdy už se chováte dětinsky jako lítostínci, kdy už je to prostě za čarou, protože tím postojem "bylo mi ublíženo bez vysvětlení" škodíte jen sami sobě

:-) Přijde mi totiž "legrační" (záměrně dávám do uvozovek, aby se zase nějaká jemnocitná duše neozvala, že se těmto lidem vysmívám), jak dost lidí třeba i roky řeší, že ten či ta je opustil bez vysvětlení a chlácholí se řečmi o nezodpovědnosti a nevyzrálosti, protože prostě holý fakt "jsi mi už ukraden(a)" nechtějí přijmout. Někdy se šťouráme strašně moc ve věcech, které jsou prosté k pochopení a přijetí. Malinko mi to připomíná takové ty literární rozbory ve stylu "co tím chtěl básník říct?", přičemž on tím nemusel chtít říct vůbec nic. Nebo takové ty chvíle v galerii, kdy se umělec doslova vysere a vystaví své hovno a obrýlení staří filozofové ve tvídovém sáčku nad ukázkou stojí hodiny a duchaplně konverzují nad tvarem, barvou, rozložením a kdoví čím dalším, přitom je to stále a pořád jen hovno :D Rozumíme si? Emoce jsou v pořádku, ego je v pořádku, občasná retrospekce do minulosti je v pořádku, protože tohle vše nás vytváří, zoceluje, posouvá. Ale nimrání se v ničem léta a omílání stále stejného nepomůže ani vám, ani vašemu stavu a protistraně, věřte mi, je to dávno šumák. Každý člověk má totiž právo v jakoukoli chvíli zareagovat jakkoli, proto beru fakt, že někdo pláče roky, za svobodné rozhodnutí, ale obávám se, že je dobré v jistém bodě onoho uplakánka upozornit, aby se na to vykašlal, protože on sám by si možná vůbec nevšiml. Jenže jako za stejný fakt beru i třeba spontánní rozhodnutí "odcházím, nevím proč jsem sliboval(a) to či ono, nevím proč jsem ti naznačoval(a), že to mám stejně jako ty, nevím", které je v jakékoli podobě, čase i místě naprosto stejně plnohodnotné a přijatelné. To, že to tak všichni nemají, je v naprostém pořádku, proto je ten svět tak barevný, proto řešíme a zažíváme jiné chutě a vůně, proto se každý posouváme jiným tempem, proto každý žijeme jiný příběh s jinými důsledky. A chlácholit se třeba karmou, která je zdarma, je sice bomba origo reakce, ale opět a zas platí, že ta karma ve formě trestu, ve který třeba doufáte, nemusí vůbec přijít v takové frekvenci, rychlosti a intenzitě, jakou čekáte. Toto je totiž jen druhý uplakaný postoj oběti, která byla raněná a pláče. Tak snad je nyní srozumitelnější, co jsem tím vším chtěla říct :D Mějte super den! Morgana