NAUČTE SE BÝT SAMY A ŠŤASTNÉ
Ženy, ženy, ženy. Jak často s vámi ve výkladu řeším vztah a fakt, zdali se najde ještě ten pravý a úžasný muž, když se rozvedete, odejdete od milence nebo se přestěhujete na druhý konec republiky. Proč pořád o sobě tolik pochybujete? Proč si nedokážete jasně vyobrazit sebe samu a uvidět to, co nabízíte a jak jste úžasné? Proč máte dojem, že když ukončíte jeden vztah, už nadosmrti zůstanete samy jako nespokojené vydlabané kukuřice obklopení kočkami jakožto jedinou možnou společností? Ach jo. Problém je, že si ženy (ale i lidé všeobecně) nevěří, neustále potřebují ujištění, že jsou úžasné, krásné, milé, šikovné, přitom tohle si o sobě musíte myslet vy samy, žít to, procítit to, ne čekat, že přijde vztah, který vás spasí, zachrání, posune, zahrne láskou. Já vím, že těch keců o sebeúctě, sebelásce a sebepřijetí jsou tu tři prdele, taky máme my kartářky a terapeutky hafo práce a i do budoucna tomu tak dle všeho bude. Ale uvědomte si, že všechno ve všech životních sférách je o hranicích. Ale abyste si je mohly vytýčit, je potřeba začít tím, že si uvědomíte, KDO JSTE a KAM MÍŘÍTE. Nikdo to za vás neudělá a nikdo vám v tom nepomůže. Jakmile tohle víte, pak už si jenom nastavíte, co je pro vás akceptovatelné a co už je za hranou a NIKOHO tam nepustíte, i kdybyste měly zůstat na další měsíce samy. Muži (ne všichni, ať se tu zase nezačnou pánové čertit) často využívají ženy v tom smyslu, že cítí jejich potřebu něhy, lásky, starání se o druhé a pak namluví, naslibují hory doly, přimknou se k ženě a ta v naivní představě, že je to ta pravá láska, začne bláznit, vyvařovat, hřát, tvořit, starat se, až najednou zjistí, že to přešlo do využívání, lží, manipulace, závislosti na tom být aspoň s někým a nebýt sama. Vždycky se pousměju, když mi v objednávce vyskočí dotaz "najdu někoho, s kým budu šťastná, nebo už zůstanu sama?", protože mám chuť zeptat se "vy už copak umíráte?" Život je plný energetických toků a vibrací, to, že se s někým necítím dobře a naše cesty se rozejdou, bylo způsobeno předchozími energetickými toky a vysíláním a NEZNAMENÁ TO v žádném případě, že už o mě nikdo nezavadí ani pohledem, natož penisem. Prostě váš příběh skončil, stůjte si za tím, máte být sama, užijte si toto období, dovyřešte si v sobě křivdy a bolesti, očistěte se od všeho, co vás pojí s předchozím vztahem nevztahem a radujte se z toho dalšího, který přijde. Nespěchejte na sebe, nepochybujte o tom, že jste udělala dobře, když jste vztah ukončila, kdyby fungoval a měl fungovat, nerozpadl by se. Nesnižujte se k tomu, že vám začnou stačit drobky, když si můžete zahryznout z nového koláče. Jen se naučte, že do života patří i etapy, ve kterých MUSÍTE být samy, protože v těchto chvílích by vám uzdravovací proces narušovalo, kdybyste byly s někým. Zkuste si z mužů vzít jejich nehynoucí sebevědomí, sílu, pocit hrdiny a dobyvatele, kterému v cestě nestojí nic a nikdo. Naučte se po rozchodu slepit se zase do celku a dát si prostor pro uzdravení. Naučte se žít ze sebe, z přítomných drobností a vězte, že tohle je potřeba prožívat taky. Já osobně cítím větší plnost, radost a uvědomění v dobách, když jsem bez trvalého partnera. Je to směšné, možná i zvláštní, ale on mi mnohdy tyhle procesy a chvíle samoty, meditací a takových těch vnitřních myšlenkových štěbetání spíše ruší
:D Pokud neumíte žít samy, být samy, jít určitý kus bez doprovodu, zase sklouznete do dalšího vztahu, který bude jen hraný a necelistvý. :-) Morgana
