KAŽDÝ, KDO PŘIŠEL A ODEŠEL, NÁM MĚL NĚCO PŘEDAT. PODĚKUJME JIM.
Dneska v noci se mi zdálo o jednom bývalém partnerovi. Záměrně ho nebudu jmenovat (že, Davide), protože vím, že je mezi vámi, čtenáři, nicméně tento sen byl pak následován jiným snem, který byl z naprosto odlišného prostředí a s naprosto jinými aktéry, nicméně lehce mě ponoukl zabilancovat nad tím, kdo všechno mi prošel životem, čím ho obohatil, co konkrétního mi dal, co mě posunulo a nyní, když už od rána nad tím přemýšlím a koukám do toho pochmourného okolí, ve kterém není ani kousek Slunce a už chybí jenom mlžný opar, aby byl výjev dokonalý, si uvědomuju doslova bezbřehý vděk za všechny ty, kteří se v mém příběhu byť jen na chvíli ocitli. On by někdo mohl podotknout, jak už je to v dnešní době moderní, že nežije v minulosti, ale já si myslím, že minulost je velmi zásadní a uvědomění jejího obsahu či lekcí, které z něj vzešly, jsou naprosto nepostradatelné k tomu, abychom věděli, kudy budou vést naše příští kroky a jakým místům či lidem se raději už vyhnout. Stejně jako nevěřím na opomíjení minulosti, nevěřím ani na umlčení ega, protože to prostě není z pohledu rovnováhy vůbec možné a držím se dál od lidí, kteří tohle hlásají. V minulosti je ovšem dobré se nebabrat, nepitvat, nedržet se jí jako na zemi rozpláclá žvýkačka, na kterou omylem šlápnete botou a ona se na obuvi za každou cenu drží. Minulost nás utvářela, dala nám i povahové rysy, karmicky nás obalila do energií našich předků a toho, čím jsme si prošli v minulých inkarnacích, proto já ji čas od času oslavuju a pěju ódy, jelikož mi dala mnohé. Dnes, když tak koukám do dáli na tu šedavou oblohu a vnímám ten běžný venkovní bzukot, začínám chápat, proč jsem každého jednoho z mužů, kteří prošli mou skvostnou přítomností, potkala. U každého si vybavuju velmi silné a neměnné uvědomění, jehož se mi dostalo a jsem vděčná, že se nezdrželi (nebo spíše nebyli mnou zdržováni) příliš dlouho. Každý z nich mi dal přesně to, co měl a jelikož já si nepotrpím na prostoje a zbytečné tlachy či dramata, která se táhnou léta tak dlouho, že už pak oni aktéři ani nevědí, kdy a kde to všechno začalo, umím ukázat otevřené dveře zavčas, přijmout lekce a ponaučení a posunout se kupředu. Tento text píšu proto, že se chci s vámi podělit o své soukromé myšlenkové pochody a možná vás takto při osmnáctém zářijovém dnu ponouknout, abyste taky ve svém nitru vzdali díky všem partnerům a partnerkám, se kterými jste v minulosti ušli nějaký kus cesty a byli vděčni za to, že se tak stalo, že jste jim to umožnili a že oni byli ochotni se přiblížit. To, kým nyní jste, je totiž i jejich zásluha. Já si to uvědomuju právě dnes a takto veřejně - i když se moje slova nedostanou ke všem mým partnerům a milencům - posílám jedno velké DĚKUJI!
<3 Morgana
