ENERGIE, PŘITAHOVANÍ, NASTAVENÍ MYSLI

 No tak už jsem zase tady. Už včera v noci jsem sem chtěla vhodit text, který nyní napíšu. Pochopitelně by byl jiný, možná lepší, možná horší, čert to vem, jdeme na něj. Znáte takové ty rady dobráků "vysílej k němu lásku, ono se to spraví", "odpusť a propusť" nebo "jak si to nastavíš v hlavě, tak to budeš mít"? No tak zrovna k nim bych vám něco málo ráda napsala, protože se mi stává, že mi píšete s tím, že tyhle teorie jako znáte parádně, není divu, vyhazují je tu z rukávu pomalu i uklízečky z všeobecné fakultní, ale že nevíte, jak to uvést do praxe, jak to jako správně cítit, aby to mělo správnou sílu a hlavně účinek. Nuže takhle: vysílat k někomu lásku je základní pravidlo, které platí pro všechny a pro jakoukoli hlubokou ránu, křivdu či bolestnou událost, jež vás s daným člověkem pojí. Znáte takové ty situace: tchyně prudí, furt vám radí, jak máte vychovávat své děti, jak si máte zorganizovat věci na kuchyňské lince nebo jak dochucovat svíčkovou. Nebo máte kolegyni, díky níž vás ráno nebaví ani vstát z postele a jít do kanceláře, protože už tušíte ty její rypáky, co bude házet nebo podrazy, co na vás bude dělat. Anebo máte bývalého přítele, který prostě nepřekousl, že jste si dovolila rozejít se s ním a jste vyčerpaná z jeho zhrzených pokusů dostat vás k sobě na dno. Důležité je uvědomit si, že když tito lidé něco negativního k vám vysílají a vy reagujete, dáváte prostor oné negativní energii, aby na vás ulpěla a začala vás postupně ničit, proto se cítíte vyčerpaní, nasraní, nemocní, proto propadáte do stavů úzkostní, blbých nálad, depresí, proto máte pocit, že už tomu dlouho čelit nedokážete. A tady je bod jedna k zastavení: vy tomu čelit nemusíte, nemusíte se vystavovat onomu ataku, který je k vám mířen, nemusíte vůbec reagovat, odpovídat, dívat se na danou osobu či jinak na ni reagovat. Když to uděláte, prohráli jste, protože už je na vás napojena. Když to ignorujete a ani na vteřinu nad tím nepřemýšlíte, vyhráli jste, protože k napojení nedošlo a tudíž ona osoba vámi energeticky nemůže manipulovat a ničit vás. Tím, že si její slova, akce, postupy a kdovíco ještě nebudete brát k srdci (to naopak musíte od těchto vibrací sakra chránit) a naprosto nečekaně pro protistranu začnete vysílat lásku, onu osobu můžete v jejích snahách úplně zastavit a ona vám pravděpodobně i zmizí ze života. Ale co to je vysílat lásku? To znamená, že si nebudete představovat, jak od vás odchází narůžovělý proud čehosi, co pluje vzduchem, až narazí na adresáta, to znamená, že se zkusíte na toho člověka podívat tak, jako byste se dívali do kočárku na miminko. Zkuste si představit, jak se při pohledu na dítě zcela přirozeně a automaticky díváme: s něhou, láskou, nadšením, koutky úst nám samy od sebe vyskočí, začneme vnitřně tát a radovat se z té krásy, kterou v korbičce vidíme. Takže zkuste se na člověka, který vám vědomě ubližuje, podívat stejně tak. Prostě jako na dítko, které potřebuje lásku, péči, něhu, teplé slovo či obětí. Většinou je za křiváky, pomlouvači, zloději a energetickým upíry jen schovaný chlapec či dívka, kterou nikdo neměl a dost často stále nemá rád, takže volají svých nekalým způsobem o pozornost a pomoc. Když si je představíte jako křehké bytosti, na kterých si najdete něco milého, něco, co ve skrytu duše onen člověk určitě má, přeskočíte vibračně jinam a ona osoba se stáhne a dá pokoj, mnohdy vám zcela odejde ze života. A tohle klidně aplikujete i na členy domácnosti, sice z vašich životů zřejmě neodplují, zato se mohou začít chovat vůči vám jinak. S tím souvisí i to odpuštění a je jedno, zda odpouštíte člověku, který stále žije, anebo někomu, kdo je již na druhém břehu. Opět a zas: když v sobě dusíte nenávist, zlost, hněv, bolest, křivdu, vztek... cokoliv... ničíte sebe, protože energie těchto emocí se dostala k vám, dovolili jste jí to. Ten, kdo to způsobil, se jí neničí, žije klidně dál, raduje se, směje se, žije si dál svůj život. Znám plno lidí, kteří říkají "já už mu/ji odpustil(a)" a přitom z nich cítím, jak je to sere, sžírá a jak skřípou zuby. Anebo jiní řeknou "tohle odpustit nemůžu, nejde to, ale jsem s tím v pohodě", což je další blbost, protože opět vnitřně ke mně chodí zpráva "je nasraná až do nebes". Věřte mi, že pokud k danému člověku stále chováte jakoukoli emoci, nevyléčili jste to a stále to ve vás dřímá a ten, kdo to pocítí na svém zdravotním a psychickém stavu, budete vy, nikoliv protistrana. Vím, že je těžké podívat se s láskou na člověka, který vám byl nevěrný, který vám ukradl peníze, který vás podrazil, který vás pomlouvá, kde se jen ocitne, který se vám snaží zničit pracovní úspěch, ale věřte, že i u něj stačí jen najít něco hezkého, podívat se na něj (obrazně řečeno) s něhou a láskou a pochopením a tyto energetické toky hnusu se rozpustí a rozplynou. No a poslední věc je téma nastavení mysli, schopnosti vizualizovat si to, co si přeju či po čem toužím a schopnost zhmotnění daného v realitě. Kamarádky mi říkají, že to, že se mi daří, je dáno mým nastavením, tím, že si umím přesně určit, co jak bude a nediskutuju o tom. A mně došlo, že vlastně řekly za mě to podstatné: já totiž přemýšlela nad tím, jak je možné, že mi všechno vychází a zjistila jsem, že když si něco vytýčím za další postup, tak to už rovnou beru za hotovou věc a v myšlenkách, když třeba přemýšlím, na tuto věc reaguju tak, jako že už je hotová, už ji žiju. Třeba si usmyslím, že začnu závodně jezdit na koni (to je příklad nikoliv důkaz, že mi totálně hráblo) a klidně si dneska na píšu do kalendáře, že v únoru desátého jedu do stájí vykydat hnůj, vidím se, jak si v oněch dnech vyskakuju na koně a projíždím v konkrétním místě mezi konkrétními kulisami. Mnohdy se mi v souvislosti s kalendářem stalo, že jsem si psala třeba něco půl roku dopředu (schůzku se zubařem třeba, kterou vůbec nepotřebuju a tím pádem ani nechci) a rovnou jsem si hodinu na to tam poznačila, že se setkám s kamarádkou i přesto, že jsem věděla, že na ono setkání bych stihla dorazit jen tehdy, pokud by mě zubař vzal na minutu přesně a jeho prohlídka trvala jen pět minut a ono se to setkání, které jsem vnitřně chtěla s tou kamarádkou, vyšlo, protože zubní recepční volala, že mě musí z důvodu nemoci lékaře přeobjednat. A ono to tak prostě funguje. Anebo si vzpomínám, jak jsem jako malá holka věděla, že v dospělosti budu černovlasá a sexy lady, po které budou muži prahnout a padat jí doslova k nohám a ono se to taky stalo a toto období bylo velmi, velmi "zajímavé"

:D Takže všechno, co si v hlavě vytvoříte, čemu dáte energii a co necháte poté být, to se vyplní a pokud vám tam ego začne vysílat takové ty pochybnosti, nutkání onu vizi měnit, protože "to přece nemůžeš myslet vážně, to nestihneš, na to nemáš vzdělání, čas, energii...", okamžitě to zažeňte pryč. Já to od dětství automaticky dělám tak, že prudce zavrtím hlavou jako velmi silné "ne" a opět automaticky v duchu říkám "jdi pryč, tohle není moje, takto to nebude". A nevím, kde se tohle ve mně vzalo, prostě jsem to tak vždycky dělala. Najděte si proto svoje vlastní způsoby mluvení sami se sebou, svoje reakce na ego, svoje vizualizace a zkoušejte to třeba drobnostmi. Že si třeba představíte, že do měsíce dostanete pěkný dárek, třeba prstýnek, anebo že vám přijde do cesty klient, se kterým uzavřete výhodnou spolupráci. A dejte tomu čas a po měsíci uvidíte, do jaké míry byla vaše vizualizace silná a pak ji jenom vypilujte. On se vám ten prsten může dostat do cesty třeba jen tím, že ho najdete na chodníku nebo ona spolupráce přijde formou rozhovoru s někým, kdo vám přislíbí schůzku, takže se nenaplní od A do Z, ale i tak je to posun a člověka pak pobídne k dalším a ještě lepším, propracovanějším vizualizacím svých tužeb. To, kde jste, je totiž výsledkem toho, co jste si v minulosti přáli, to vám tu píšu snad posté a pokud se vám nelíbí, kde jste, tak je to známkou toho, že je potřeba začít myslet jinak. :-) Mějte fajn den a díky všem, že tu jste! Už jste pokořili hranici 20000 sledujících <3 Morgana