17. LISTOPAD - ÚVAHA
Blíží se nám listopad a ruku v ruce s ním právě ten sedmnáctý. Pamatuju si na to přesně, protože i nás, žáky základní školy do jisté míry bavilo sledovat dění kolem, i když jsme tomu ještě v našem věku moc nerozuměli. Pamatuju si, jak se dospělí radovali ze všech těch úžasných změn, které nás čekají, doslova chrlili cukrkandl kolem sebe a houpali se na duhovém obláčku. Tehdy jsem necítila takovou radost, nevím proč, ale duše věděla, že sice dost zásadních a pozitivních změn pro nás přijde, ale nebude to takové to velké wow, které bychom snad čekali. Když teď koukám zpět a to já dělám ráda, protože mě to posouvá a nutí k přemýšlení, tak si kladu otázku, co nám těch 32 let přineslo, v čem jsme se posunuli, v čem jsme se ponaučili. Někdy mám dojem, když tak pozoruju to dění a reakce lidí kolem, že jsme nepoučitelní, že bychom vlastně potřebovali mnohem větší facku a kopanec do prdele, aby se některým z nás rozsvítilo. Pracuju s lidmi 25 let. Řešíme, šťouráme, vytahujeme na povrch, hledáme cesty, bavíme se o věcech, které neví ani jejich drahé polovičky či nej kamarádky či kámoši. Znám lidi ze všech úhlů, ve všech barvách a vůních, na první pohled vím, s kým mám tu čest, co čekat, co naopak nečekat, kam se povede dialog, co za ním stojí za bolesti a křivdy, jaké měl dětství, jaké měl dospívání, jaké jsou jeho nenaplněná přání, co a komu dokazuje... vidím prostě vše. A můžu vám říct, že mám z lidí pocit neúplnosti, neschopnosti kritického myšlení, jsou plní strachů, úzkostí a obav ozvat se, být sví, rozjet talent, svobodně smýšlet a jednat. A taky jsem došla k závěru, že jim ta dlouhá léta, kdy museli sklánět hlavy a poslouchat, kdy si nemohli dovolit ozvat se a projevit, kdy jeli ve škatulkách toho, co jim výchovou vtiskli rodiče a prarodiče do hlav a srdcí... vlastně energeticky otiskla tuhle potřebu mít pořád někoho nad sebou, kdo bude velet, rozkazovat, dávat úkoly, restrikce, limity, kdo bude posuzovat, hodnotit, kdo bude rozdávat hovna nebo naopak bonbonky za odměnu, a proto to vypadá, jak to vypadá, proto někteří stále neprokoukli, proto nechápou jiné postoje maminek, které neočkují své děti nebo ty, které nerazí výchovu "teď jsem řekla, tak dělej", které hledají alternativní způsoby vzdělávání svých potomků, proto není po chuti přijmout jedince, kteří nejsou ochotní jít s davem a poslouchat všechno, co vypustí z huby politik. Na jednu stranu smutné zjištění, protože tito lidé v podstatě nikdy neokusí, co to je bez ostychu a uzardění dělat a říkat si, co chci, kteří budou spíše přitahovat do své reality v partnerské i pracovní sféře typy, jež rádi ovládají, vedou, řídí a tím pádem i druhého uzurpují a zastřihávají mu křídla pro jeho vlastní rozlet. Na druhou stranu jsme v době, kdy se probouzí čím dál víc lidí, kdy více přemýšlí nad tím, než vykročí, kdy převalují v hlavě myšlenku, jestli je toto ještě oukej, anebo už za čarou, kteří najdou dokonce i energii žít jinak a zakládají i pro druhé podobně smýšlející tvory alternativní varianty všeho: potravin, služeb, vzdělávacích metod, cestování... Je úžasné sledovat rodiče, který nenutí svému dítku své hluboce zažrané postoje jen proto, že měl sám pokřivené dětství, je naprostým balzámem potkat člověka, který jede na stejné vlně a ví, aniž byste mu museli cokoliv dovysvětlovat, je paráda narazit na energii, která je tvůrčí a svobodná bez ohledu na dění ve společnosti. Toto je ohromně velká a silná transformační doba a já vám všem přeju, abyste nepolevili ve svých přesvědčeních, abyste se nebáli za sebe a své děti postavit, protože nikdo jiný to neudělá, abyste šli směrem, kterým velí vaše intuice a to bez vysvětlování a abyste neztráceli na dobré náladě, úsměvu a energii, kterou vyzařujete, protože ta je hluboce nakažlivá a nikdy nevíte, koho takto krásně nakazíte, protože on pak začne šířit to samé. Mějte fajn den, ještě fajnější víkend a budu se modlit, aby ten můj předpovězený hovnoidní listopad byl předzvěstí jen toho, že bahno odplave konečně do žumpy. Mám vás ráda, lidi! Morgana
