VŠECHNO MÁ SVŮJ PRAZÁKLAD A PRAPOČÁTEK
Opakovaně mi píšete, že byste rádi častěji mé texty. No mně to osobně velmi těší a lahodí egu, ale pochopte, nejsem stroj, ani robot a není možné denně napsat dvě á čtverky smysluplného, motivujícího či jinak pobízejícího textu. Neznám tady moc lidí, co by psali tak často a tak obsáhle jako já, takže chápu, že jste lační slov a spojení, která jinde nenajdete, ale zároveň byste si aspoň s trochou soudnosti měli sami odpovědět: proč vyžaduju po Morganě něco, co sama nejsem schopna udělat? Také máte možnost psát, motivovat, postovat na fejsbukovou zeď. Nebude to sice možná ono, ale někde se začít musí :D. Nuže, přátelé, nebuďte netrpěliví a mnohdy až dotěrní, mám také svůj život, svůj okruh přátel a rodiny, kupodivu mám i syna, domácnost, práci a tak není v mých silách sem denně něco vkládat (a upřímně mnohdy na to už i kašlu :D ). Ale dneska usedám a napíšu něco málo, protože mě k tomu inspiroval jeden text z knihy Viktorie Hanišové (mimochodem poslední dobou čumím, kolik kvalitních českých autorek máme na knižním trhu), kde hlavní postavy vedou dialog o tom, proč a za jakých podmínek se nám v životě děje to či ono a celkem hezky v něm autorka popisuje to, co se snažím psát a křičet do světa poměrně dlouhou dobu i já: události v našich příbězích jsou souhrou energií, které se prostě někde zrodily a v různém časovém prostoru a frekvenci se nám dějí. Všechno má svůj prazáklad, prapočátek, ten první výkop, který byl někdy udělán a od toho se odvíjí už souhra dalších situací, které tímto prvotním kopem byly spuštěny. Každá činnost i nečinnost, každé slovo vyřčené i nevyřčené, každé gesto, pohyb, krok, emoce, pohled v sobě má energii jisté vibrace, která se pojí na energie dalších okolních vibrací (většinou podobně laděných) a ty pak v souhře určitých tónů, které vytvoří, zazvučí a rozjedou se opět tam, kde to hraje podobně. To, že já tu teď sedím a ťukám do počítače, vyvolá něco, co se nemusí projevit ihned a na stejném místě, ale uloží se a ve správnou chvíli a na správném místě, až dopadne do poháru ta pomyslná poslední kapka "čehokoli", se zhmotní a zavibruje, čímž opět spustí určitý koncert. Je to dá se říct jako dominový efekt, jen s tím rozdílem, že u padajících dominových kvádříků, které se v podstatě rozesypou v krátkém časovém sledu, ty životní dominové kvádry umí vyčkávat a kupit či nasávat do sebe další a další a pak se převrhnou, až jsou naplněny na maximum. Zároveň platí, že abych já mohla v klidu doma sedět a psát, musí někde jinde někdo makat od nevidím do nevidím. Aby se někde zrodila myšlenka, plán či projekt, který bude do budoucna úspěšný a zajistí finanční hojnost, musí zákonitě jinde někdo padnout na samotné existenční dno, ze kterého se už v této inkarnaci nevyhrabe. Aby se mohlo narodit dítě, musí někdo jiný odejít, však znáte to "rčení": když se do rodiny někdo narodí, někdo jiný do roka zemře. Aby se někdo někde mohl zaradovat, musí někdo na jiném místě (klidně na opačné straně zeměkoule) zaplakat. Aby mohl někdo pocítit hlubokou lásku a cit, musí někdo jinde zakusit nenávist a zášť. A takto to v tom životě jede, bez naší víry, bez našeho vědomí, bez toho, že bychom s tím souhlasili nebo naopak se nám to příčilo. Tohle je ten všemocný cyklus, díky němuž střídavě vyskakujeme na vlně euforie a poté se propadáme do propastí vlastní duše, kde se pak utkáváme se svým démony a ďábly, protože oni jsou celou dobu v nás, jen se v jiných frekvencích projevují. Proto nevěřím a životem mám ozkoušeno, že nenajdete křišťálově čistou a nevinnou osobu bez špetky temna a zároveň nenajdete člověka, který je zavržen společností, aniž by v sobě měl titěrné smítko dobra. Nenajdete pár, který je happy jak dva grepy a neřešil by byť nepatrný problém či potíž, nenajdete nic, co je pouze bílé, nebo černé. Vždy je to směs obou stran, obou misek Vesmírných vah. Miluju tady to vědomí, miluju ten fakt, že to takto prostě je a klape, chvěji se uvnitř sebe samé, jak úžasné ty energie, vibrace a samotný Božský koloběh je a tento pocit, vědomí či přijetí, chcete-li, mi v mnoha směrech ulevil, usnadnil život, umožnil nahlížet na lidi a okolnosti nebo "náhody", které nejsou náhodami, jinak a krásně mi ty zkušenosti, které mám nejen z této inkarnace, do sebe zapadají. A proto i lépe a snáze než druzí snáším, přijímám a chápu to, co se děje nyní a děkuju tomu nahoře, že to na nás snesl, protože jsme to jako lidstvo nutně potřebovali. Morgana
