PROSTĚ SEJÍT Z CESTY A NA CHVÍLI SE NADECHNOUT...
Někdy je dobré ze svého směru třeba jen na malou chvíli vybočit. Zastavit, zhluboka se nadechnout, rozhlédnout se kolem a když naše oko něco v dálce zří, co ho přitáhne, tak tam zajít. Udělat si zkrátka takovou tu zajížďku, odbočku, prostě sejít z cesty a na chvíli se nadechnout jiného vzduchu, než jaký dýcháte ve směru, kterým jste doposud šli. Mnohdy pomůže i naprosté zastavení se, vydechnutí a odhození tíhy. Není divu, že i při dlouhodobé práci za stolem či v jedné pozici si má člověk zacvičit, tohle by se lidé měli naučit i při svých životních akcích, kdy mnohdy urputně jdou či vidí svůj cíl a nevnímají, co se děje kolem. Je jasné, že ne vždy na té odbočce najdete něco strhujícího, co vám vyrazí dech, mnohdy se dáte dohromady s člověkem, kterého byste si jinak vůbec nevšimli, otěhotníte, zajedete si do destinace, ve které - zdá se - nic nebude, založíte podnik, který vydrží dýchat jen půlrok, najdete si koníčka, při kterém si zlomíte nohu..., ale i přesto to může být ve výsledku pro vás přínosné, byť ten přínos uvidíte až s odstupem času. Člověk často tápe, kterým směrem se má zrovna dát, anebo ví, že má jít stále rovně, ale přesto jej vnitřně něco láká, aby zabočil. Anebo se jen prostě zastaví a má vnitřní nutkání na daném místě chvíli pobýt, i když tam prioritně nevidí nic, co by mělo být řádným důvodem onoho zastavení. Já sama jsem vždy věděla, co chci v životě mít, čeho chci dosáhnout, kde se chci v tu či onu dobu vidět, ale i já jsem občas udělala úskok, "chybu", odbočení, které mě ale posílilo a při pohledu nazpět, který si nyní můžu dovolit udělat, vnímám a chápu, proč jsem tehdy šla zkratkou a jindy zase delší trasou. Proč jsem otevřela dveře či srdce jedné duši a druhou zavrhla a naopak. Proč jsem se vydala na cestu doleva, i když intuice křičela "nechoď tam!", proč jsem někdy nedělala vůbec nic a nechala věci být a podruhé zase šťourala do všemožností, které se nakonec nevyplatily. Je jedno, co si do tohoto vzorce dosadíte, nikdy vás to trvale neodvede z vašeho záměru a osudného cíle, jen někdy je dobré nelpět, neřešit, nepředvídat, neanalyzovat, nepočítat, nechtít vědět.
:-) Mějte krásný večůr a nezapomeňte: hlavní je z ničeho se neposrat <3 Morgana
