PROSTĚ. NA VÁS. SERE. :-)
Občas na mě fejsbuk vyplivne takový ten příspěvek ve stylu "on(a) odešel/la bez vysvětlení, mlčí, nekomunikuje..." a hned pod ním jsou takové ty tklivé a ufňukané komentáře ve stylu "no jo, co chcete po nezodpovědném člověku, po někom, kdo je nevyzrálý, kdo nechápe slovo kompromis, kdo se neumí postavit čelem dané situaci" a zatímco já se usmívám nad tím, jak si tam podobní ufňukánci vzájemně plácají po ramínku a chlácholí se ve svém splínu a nespravedlivém osudu, já se peru s myšlenkou zda ihned utéct pryč, páč fňukání k smrti nesnáším, anebo jim dát ránu pomyslnou pěstí ve formě upřímně mířeného a ostřejšího komentáře, aby se už konečně tito jedinci probrali, protože absolutně nepochopili, co se jim v životě děje. Víte já nemám moc ráda takové ty kecy, skrze které vás někdo chce chlácholit, utěšovat, dává vám možnost vykecání se, protože tohle většinou pomůže jen na pár chvil a vy se večer klidně můžete znovu utápět v depresivním potoku iluzí a sebelítostí. Proto i ve výkladech píšu neblahé věci narovinu a nemažu med kolem pusy, protože facky nás probouzejí, chlácholení uspává. Mnohdy mám chuť na tyto argumenty o nedostatku pokory, pochopení, nesnahy o komunikaci napsat "ale ten člověk mohl klidně odejít a přestat komunikovat z jednoho zásadního důvodu, za kterým nehledejte nic jiného, a tím důvodem je: prostě na vás sere :-).
Ano, tak prosté to někdy je, ony blokace a neochota řešit, vysvětlovat, mít vás v životě apod. je jen čistý ignor, konec vaší role v jeho příběhu, vyšumění dávného a rozhodnutí jít dál, jinudy, s někým jiným, s jinými energiemi a plány, s odlišnou vizí. Mnohdy si kladu otázku, zda je opravdu tak složité přijmout tento fakt a taktéž se posunout, anebo některým lidem v roli oběti prostě a jednoduše vyhovuje, že dalších x let budou plakat nad sebou samými a nenaplněným vztahem a lahodí jim zájem druhých o jejich starosti, který málokdy je skutečným zájmem a účastí. Ony ty citáty a popěvky, které tu občas vyhupsnou, jsou fajn, člověk se vynadává, zapláče, zaspílá, ukáže zkostnatělým prstíkem na viníka, ale pak se onen pel vytratí jak pára nad hrncem a vy stejně čelíte realitě, že ty slzy a výkřiky moc nepomohly, sračky se neodplavily, řachtáme se v nich stále dál. Takže, prosím vás, nesnažte se za každou cenu dostat vysvětlení. Nesnažte se pořád o odpovědi na otázky, které zůstaly viset ve vzduchu. Nemyslete si, že tím, kdo je vyspělejší či rozumnější a zodpovědnější je vždy ten, který zůstal, protože tomu tak mnohdy není. Prostě a jednoduše má každý právo svobodného odchodu a je jedno, jak tento odchod zorganizuje, jak jej pojme, co mu bude předcházet a co následovat. A také se nesnažte filozofovat nad tím, proč se tak stalo, protože opět a zas zopakuju tu teplou a hřejivou větu, která se vám nemusí líbit, ale přesto je plně funkční: ona osoba už na vás prostě sere. Srdíčkááááá, pusinkýýýýý a lavjůůůů <3 Morgana
