KAŽDÁ AKCE MÁ SVOU REAKCI
Každá akce má svou reakci. Každý pohyb, každé gesto, každá myšlenka, každý čin, každý krok, každé zachvění v srdci či v hlavě přinese další a další reakce, jež pak uvádějí v pohyb ten velký kolos, který se valí jak na naší cestě, tak i na cestách druhých, se kterými se ty naše stezky mají zkřížit. A jsou to právě tato individuální kolesa, která zase tvoří soukolí větších koles, jež ovlivňují chod v určité společnosti, krajině, kultuře... a ty zase vytvářejí ještě větší součástky mechanismů, které pak určují směr těch největších strojů a kol, které ovládají svět. Pokud ta malá základní kolečka nefungují, rebelují, bouří se proti zaběhnuté cestě a směru, pak je logické, že na ně nemohou navázat ta větší soukolí a už vůbec se neroztočí ta největší, což je základní princip a pravidlo pro všechno. My jsme ten základ. My jsme to podhoubí, ze kterého má něco vyrůst, jenomže se stále bojíme, protože jsme dlouhá desetiletí ba co staletí byli přesvědčování i tom, že máme držet hubu a krok a poslouchat autoritu. Jenže, přátelé, žádná autorita neexistuje, pokud nemá poddané! Platilo to v historii od prapočátku, kdy si člověk v jistém bodě uvědomil, že potřebuje někoho, kdo mu bude říkat a radit, co má kdy dělat a my jsme to nechali dojít až do takového stavu, kdy nevěříme ničemu jinému než autoritě. Stále klopíme zraky a hlavy, stále čekáme ze všech směrů pomyslné facky a kopance, stále se kajeme i za to, co jsme neudělali a stále poslušně jdeme tou předem danou brázdou, protože i druzí to tak dělají, poslouchají, jdou, tak proč by to mělo být špatně? Ono to ve své podstatě do určité míry špatně není, jistá pravidla pro chod společnosti jsou nutná a bezpodmínečná, jenže my jsme to zahnali až do krajnosti, až do patologických limitů, ze kterých těží hrstka z nás a ostatní jen stále přikládají do měšce těžce vydřené groše, od kterých čekají svobodu a blahobyt, přitom se jim dostává naprostého opaku. A čím víc vkládají těch grošů a zlaťáků, čím víc děkují těm nahoře, jak hezky se o ně starají, čím víc odevzdáváme rozhodování za svou svobodu někomu cizímu, kdo by si nás na ulici ani nevšiml, tím víc se upisujeme Ďáblu, který se chechtá a tancuje radostí nad tím, jak tupé a prázdné hlavy ty pozemské tváře jsou. Děkuji své duši, že si vybrala inkarnovat se právě v této době, kdy mohu sledovat velkometrážní film s názvem Transformace lidstva a děkuji ji i za to, že se nedala okolím a médii smést a neuposlechla to, co je od prapočátku postavené na palici. Děkuji všem, co už otevřeli oči a pochopili, o co tu jde a zároveň přijali zodpovědnost za sebe i své děti a nebojí se za obě tyto skupiny postavit - bez připosranosti, bez sklánění hřbetu, bez věčného alibismu a hledání výmluv, proč je lepší podlehnout. Přátelé, každý jeden z vás, který to teď čtete, věřte, máte sílu, o které vůbec ani netušíte, že ve vás dřímá. Láme se to, bortí se staré, ale aby mohlo odpadnout i to zbylé prohnilé a do čisté prdele vedoucí, je potřeba zůstat stát tvrdě a neústupně jako dórské sloupy a neuhnout! Vryjte si, prosím, tato moje slova do srdcí a myslí, aby pokaždé, když budete v situaci, kdy vás někdo bude chtít dostat na stranu stáda, vám tyto řádky vyvstaly před očima. Ono se to nezdá, ale jde opravdu o hodně. Já pevně věřím a stále vnitřně cítím, že zvítězí rozum, láska a uvědomění si vlastní síly, která je základní pro každého jednoho z nás, pro uskupení, ve kterých žijeme a nakonec i pro celou Zem. Držte se, děkuji za všechny krásné maily, které mi píšete, není v mých časových silách na všechny odpovědět, ale aspoň takto k vám posílám energii díků a věřím, že za pár let pochopíme a uvidíme v jasnějších konturách, proč se dělo, co se nyní děje. Zvítězíme!
<3 Morgana
