PROČ MORAVA ?

 Proč Morava? Proč to tornádo zasáhlo zrovna Hodonín a jeho okolí? Ptají se dotazy v mém mailu a já už nějaký ten den o tom přemýšlím a nechávám Vesmír, aby mi odpověděl na vaše dotazy. To, co ke mně přichází, se vám ale nebude líbit, tedy nebude se to líbit zřejmě lidem zasaženým stejně jako těm útlocitným, kteří mají tendenci nad vším a všemi plakat a lomit rukama. Ale začnu, koneckonců nejsem tu od toho, abych se zalíbila všem, že... :D Již nějakou dobu vám tu píšu, jak je nutné přerovnat v sobě to, co jsme si tam naskládali, oprášit nasedaný prach, trošku vyluftit pořádky, protože jsme v mnohých směrech zabředli špatným směrem a i když jsme odstávali impulsy o tom, že jdeme špatně, stejně jsme dál pochodovali po té stezce a ignorovali všechny signály, které k nám takto přicházely. Byli jsme si příliš sebou samými jisti, příliš jsme se jako prasata rochnili v bahně a rejdili rypáky v korytech, málokdy jsme někomu bez očekávání revanže pomohli, hrabali jsme pod sebe jak majetek, tak i prachy, soustředili jsme svou pozornost na hmotné statky, dovolené, zisk, úspěch, výkon, stranou šla úplně láska, cit, sounáležitost, empatie, rodina, přátelství, ryzost a čistota zašla smradem a hnilobou falše a pokrytectví. Fotili jsme každé hovno na instáč a fejsbuk, tvářili se s partnery u toho převelice šťastně, přitom jakmile byla fotka postnuta na síť, dokázali jsme se servat jako psi a dohádat kvůli tomu, že si Michal zakrojil steak dřív, než byl vyfocen a vyhozen do kyberprostoru, aby nachytal co nejvíc lajků, protože followeři to chtějí. Fotíme každou debilitu, točíme videa o každém hovně, vyděláváme peníze na tom, že blbneme hlavy teenagerům svými z nudy vymyšlenými akcemi, které pak tito napodobují, protože je to in. Hrajeme si na křesťany, přitom mezi nimi je nejvíce pokryteckých krys, vymýšlíme, co nám to mezi nohama vlastně vyrostlo a zda se to dá vložit do biologické tabulky už před Kristem vymyšlené, anebo zda si nejsme jisti, jestli to, co tam nyní vidíme, bude za pět let pořád ten stejný pocit a vjem. Kupujeme a leštíme auta, Přírodu zasypáváme plastem a rdouškama, nenecháváme žít ani Ji, ani sebe, ani blízké, děti, partner(k)y, dusíme se ve vlastním pokrytectví a na oko se snažíme být stále těmi usměvavými, šťastnými, vyrovnanými, těmi, kteří by ani mouše neublížili, přitom jsme tak strašně nevyrovnaní, že furt své vnitřní nedostatky kryjeme majetkem, skladováním na později, penězi, hamouněním všeho druhu, posouváním, pomlouváním, ukazováním... Nejdříve přicházely povodně, protože voda jsou city a emoce a zaplavily jak Moravu, tak i Prahu. Ano, chyběla nám láska, vděčnost, sounáležitost, soucítění, něha, objetí. Hráli jsme si s emocemi druhých, hráli jsme falešnou hru, která nám zatím vycházela, tak nás voda přišla obejmout, abychom si doplnili vlastní nedohýčkanost, protože teprve pak můžeme rozdávat něhu a lásku dál. Nepomohlo. Tak nám seslala k.o.vid, aby ukázala, jak se dusíme, jak neumíme dýchat volně, jak se neumíme projevit v čistotě a pravosti a hle, spousta lidí nepochopila, nasadila rdoušku, sklopila oči a poslušně dál šlapala brázdu. U některých plíce nevydržely ten nápor smradu, tak zkolabovaly. Všichni jsme všechno a všechno jsme my. Nikdo není z té sítě odstrčen, somatizovat společenské neduhy, nemoci a postoje může každý jeden z nás. A teď tornádo. Morava. Hodonín a okolí. Už se Vesmír nedokázal dívat, jak furt nechápete, jak furt dusíme sebe samé i ty kolem, jak furt nemáme ta srdcata otevřená, jak stále někteří po otřepání se z nejhoršího navrátili svá sebe do ega, tlaku, úspěchu, výkonu, hmoty. Jak jako první řeší, zda se vyvalí letos na pláži u moře, zda půjdou na koncert do haly s 5 tisíce dalšími aktéry, zda budou moct pravidelně a neomezeně tlačit před sebou nákupní vozík s křupkama, tunou masa a deseti pytlíky mouky. Už zase si začínáme pohrávat se svou nečestností, nepřímočarostí, nesvobodou, podléháme tlaku těch nahoře, necháme do sebe píchat hnoje, jen abychom si mohli za hranicemi vypít kávu se snachou a synem. Tak přišel na řadu živel Větru, svobodná energie, kterou nic nezastaví, která si vane a duje, kudy se jí zachce a která přišla s takovou razancí, aby zbořila to staré, vyhnala ten smrad, vběhla do sebemenšího koutu a ukázala nám "Už chápete, o co tu jde? Čeho jste se furt tak zarytě drželi? V čem máte ty své sanice zahryznuté?" Jsem Moravačka a jsem na to hrdá. Morava je bohatší na vše: na víno, na úrodu, na herce a zpěváky, lidé jsou příjemnější, zábavnější, hřejivější... než pro mě studený západ, Praha atd. Ale... vidím na lidech, jak se pořád snaží hromadit, skupovat lány a pole, vkládat peníze do nepodstatností. Morava má zachovánu snad nejvíce takovou tu ideu vesnického života, kdy si jeden druhému pomáhá a vychází vstříc, ale tohle mi za poslední dobu tady chybí. Pomlouvá se, chlastá se do zblbnutí a vy víte, že chlast je únik od reality, neochota čelit tomu, co žiju, co vidím, slyším, prchám od toho pryč, neunesu to, nechci s tím pracovat, čistit to a být za to zodpovědný. Hromadíme, stavíme, budujeme, neustále nalétáváme na Hornbachy a Bauhausy, kupíme a zase se rochníme a šťáráme, soutěžíme, ukazujeme, kdo má víc. Když se řekne Morava, krom jiného si představím náves, kde se babky v krojích sejdou a tokají: hlavy u sebe, vyměňují si své postoje a názory, ukazují na tu či onu, jsou možná i pobožnější než západ, chodí pravidelně dělat úlitby do kostelíků, vkládají nemalé groše do chamtivých kapes farářů, zakládají si na tom "pozlátku" správnosti, křesťanské čistoty a jediné možné cestě. Nevím, něco mi tady u nás Moraváků nesedí, něco, co je možná hluboko pod povrchem, předky zakopané a my v té tradici pouze jedeme dál, hlavně ať to nikdo jiný nevidí. Tím nechci tvrdit, že západní, severní a jižní Čechy nedej bože pražští Pepíci a Ostravsko jsou čistí jak lilie a nemají žádný problém. Nicméně Morava zřejmě potřebuje dostávat razantnější vzkazy tohoto typu, aby neutíkala k alkoholu, který ji jen na čas odvane pryč z reality, aby už nekupila, aby se zamyslela nad svou upřímností, aby nehromadila a hlavně aby ti velkostatkáři a jejich potomci už pochopili, že ta stavení, polnosti, auta a další si do hrobu prostě fakt nevezmou. A je to o nás všech, protože všichni jsme jedno a naši předkové i potomci jsou roztroušeni po celé zemi, takže hafo Moravanů žije v Čechách a dost Čechů se už dávno vetřelo na Moravu. Všichni víme, že ty energie Prahy taky nejsou žádná sláva, stačí se podívat na Vládu nebo chvíli debatit s někým, kdo se v Praze narodil a člověk nestačí zdvihat obočí, jaké perly z nich dokáží padat. :D Mé srdce mě táhne nejvíce na hranice se Slovenskem, vždycky jsem tam cítila velmi milé vibrace, radost, lásku, klid, takže do pár let se přesunu do Beskyd a budu tam rozjímat. Nyní se ale zaměřme na to, proč se tornádo tak vyřádilo na tolika domech, kdy naštěstí ztráty na životech nebyly zase tak velké. Nešlo mu o život člověka, nešlo mu o zničení lidí či celých vesnic nebo měst, bouralo domy, převracelo auta a sloupy elektrického vedení, vhazovalo do cest stromy vyrvané z půdy i s kořeny... Tam bych hledala symboliku a skrytý vzkaz pro nás jako celek. Morgana