PŘEDPOVĚDI, NAŠE SVĚDOMÍ A HNĚV PŘÍRODY

 Včerejší události vyvolaly vlnu žádostí na mailu, zda bych nemohla napsat další předpovědi, zda se mé předpovědi týkají jen naší republiky či celého světa, zda hrozí ještě něco horšího než včerejší tornádo a tak dále. Přátelé, prosím, já nechci šířit paniku, ani nechci vyvolávat v této době strach, proto se do těchto vizí moc nepouštím. Kdo mě znáte a čtete delší dobu a čtete hlavně poctivě, tak víte, že sem tam nějakou tu vizi vyhodím do oběhu formou článku nebo komentáře, ale vzhledem k tomu, že ne všechny mé texty byly z první stránky nakopírovány, tak vám sem těžko budu dávat odkazy narozdíl od té lednové předpovědi, kterou jsem vám dohledala a dala na zeď. Taky všeobecně platí (tedy aspoň u mě), že cokoliv ke mně v danou chvíli přijde, řeknu či napíšu to v tu chvíli a do budoucna většinu zapomenu, vyhodím z hlavy, nenosím to tam, proto mi mnozí přátelé s odstupem času říkají "jo, tys mi to tenkrát říkala" apod. a já většinou zvednu obočí, páč pochopitelně už nevím. Nuže, co si pamatuju v minulosti, tak jsem psala, že v jedné vizi jsem byla pod hladinou moře, pokud si dobře vzpomínám, bylo to pobřeží Středozemního moře a to se najednou vyvalilo a zaplavilo nějakou užší či ostrovní část (zřejmě Itálie, Řecko, Kréta). To samé jsem cítila kdysi ohledně Ameriky, ale už si nevzpomínám, zda to bylo Mexico, Florida, Kalifornie... zkrátka takové ty části, které na mapě vyčnívají, jsou úzké nebo prostě nejsou masivní (nevím, jak to lépe napsat). Taktéž jsem viděla sopečné výbuchy, vždycky mě to zanese do vnitra sopky, cítím tam horko, vařící se kotel a pak jdu tlakem nahoru a tam mě to vrátí do reality. Takže ty sopečné erupce budou taktéž, ale zemi či kontinent už si fakt nepamatuju. Celkově se bude Země jako taková měnit, zmiňovali jste ovlivňování počasí atd., ano, máte pravdu, ale nejde jen o těch 5% nejbohatších jedinců, kteří si takto zahrávají s technologiemi, pojďme to na ně všechno neházet, jde o kultivaci půdy, to, jak rozdělujeme plodiny, jak členíme polnosti, jak kácíme stromy a keře, které mají svou úlohu, zkrátka jak odlišně řešíme zemědělství a kulturu v Přírodě, přitom nejlépe ji rozuměli naši dědové a báby, ale to už nám jaksi nevoní. Oni nebyli hloupí, žili v užším spojení se vším, co je obklopovalo, se vším, co jim dávalo potravu a tím pádem zajišťovalo budoucnost. Já vlastně ani necítím moc potřebu o tom psát, u každého jiného článku jde zevnitř mě ven silná energie a prsty letí po klávesnici, ale tohle je jiné. Teď prostě musí každý sám za sebe zabilancovat, co dělal a dělá blbě. Vždyť se jenom koukněte na ty zahrady, jak se dneska řeší, zasypou se kamením, udusají plachtami, vysází se v nich palmy, které sem nepatří ani omylem a jsou v naší krajině ohyzdné, ploty se vyřádkují tújemi, doprostřed se mrskne bazén... mně se to už ani nechce furt vypisovat. Příroda je prostě už z nás unavená, už nemá sílu furt nás zachraňovat a ukazovat, co děláme blbě, jak jí ubližujeme. Nemusíme chodit nikam vysazovat nové stromy, ale stačí aspoň zamýšlet se nad prostými, banálními detaily, díky nimž ulevíme jí i sobě vzájemně. Někdy cítím zmar nad lidskou rasou, dostanou ránu pěstí a oni se vzmůžou jen na krátkodobou solidaritu, kterou vidíme i v těchto dnech, ale to nestačí. Tady jde prostě o víc, o dlouhodobější proces, o mnoha roční transformaci, která se prostě děje a je jedno, jak se na to nevěřící Tomášové dívají. Prostě ta velká změna je tu, haló, je tu a je potřeba se nyní začít chovat jinak a NA FURT. Teď to už nemůže být o tom spásání, ale navracení. Není to o hrabání si pod sebe, ale rozdělování a sdílení toho, co mám. Nejde o to neustále se ptát, jak co dopadne, co hrozného či horšího přijde, ale otočit se do sebe a říct si: co mi to má říct? Chovám se já vždycky fér a neubližuju? Jsem vždy upřímný a dokážu nezištně pomoct? Co řeším jako první: svůj prospěch nebo prospěch všech? Mně prostě Příroda o sobě dojímá. Nedokážu ani synovi říct blbou větu o tom, jak je v tom či onom hájku krásně, protože tu voní bez, bzučí včely, stíní nás vysoké topoly a tráva se krásně po dešti zelená... aniž by mi nezadrhl hlas či jsem neměla knedlu v krku a slzy na kraji. A tohle je něco, co prostě v sobě máte, nemůžete to zfalšovat, zaonačit, nemůžete se to naučit takto cítit, prostě to tam někde u vás vnitřně je a já to tak mám už dlouhá léta. Hamižnost, marathon za úspěchem a kopou zlaťáků, takové to pozlátko a ukázky toho, jak jsem bohatý, když mám pro čtyři členy rodiny šest aut, značkové hadry, falešné pózování před mobilem u moře či ve vinném sklípku, zábava formou bujarého veselí v baru apod. to už prostě půjde stranou a kdo nepochopí, bude trpět víc a víc. Přibude nemocných, psala jsem o depresích, prášcích, sebevraždách, přibude rozpadů vztahů, protože většina z nich je na diagnózu, z těch našich nenasytných koryt bude utíkat a ubývat a my budeme šílet a panikařit a vrhat se do situací, které nás posunou víc ke dnu. Prostě sami víte, jak to máte, jak se skutečně chováte, když se nikdo nedívá a podle toho budete sklízet. Je jedno, jaké vize mám, je jedno, kdo co předpoví, teď je to o nás. Neřešit hovna, nepomlouvat, jít do srdce a vyléčit si ho nejdřív a pak z něj rozdávat. Příroda vždycky měla a bude mít můj hluboký respekt a donutí každého jednoho z vás se jí poklonit a přestat jí ubližovat. A jak dlouhá a bolestivá ta cesta k oné pokoře vůči ní bude, to už si sami zvažte z místa, na kterém se zrovna nacházíte. Hezký večer vám všem

<3 Morgana