LETNÍ SLUNOVRAT (ALBAN HEFIN, LITHA)
Tento rok připadá první letní den přesně na 21. červen a to v 5:33 ráno, kdy vstoupíme do znamení Raka a začneme si užívat trošku teplejších dnů (ne že by mi to jako zrozenkyni za mrazu a sněhu teda vyhovovalo :-)). V tomto čase je Slunce na nejvyšším možném bodě a tím pádem je to nejdelší den v roce, poté už bude opět pozvolna Světla ubývat. Bůh Slunce přichází jako mocný pán, který nám vlévá do žil energii, motivaci, sílu, rozproudí v nás ten koloběh, díky němuž někam míříme, máme chuť dobývat, získávat, plodit a sklízet. V dřívějších dobách Keltové tento čas brali za jeden z nejdůležitějších, vítali dokonce i Slunce při východu, aby mu tak vyjádřili obdiv, úctu a radost z jeho síly. Není proto divu, že se i pálily ohně, které Světlo a životodárnou energii o to více posilovaly. Většinou se takový oheň pálil na nějakém kopci, aby se takto pomyslně dostali lidé k Slunci blíž a došlo ke správnému spojení. U nás byl takovým kopcem třeba Blaník. Kolem takového ohně se potom konali oslavy, jedlo se a pilo, tancovalo, přes oheň se i skákalo, aby si tím lidé zajistili zdraví a zbavili se nabalených negací. Stejně tak se z ohně zažehly pochodně a s těmi se prošla stavení, dvorky a stáje a vyčistily se prostory a dodala síla dobytku, který znamenal v tehdejších dobách přežití. Popel z těchto ohňů se pak využíval v polích a zahradách, aby taktéž dodal na síle budoucí úrodě a sklizni. Stejně tak se chodilo žehnat do Přírody všem vodním tokům, do kterých se tento popel rituálně vhazoval taktéž spolu s rituálními předměty. Keltové si pak vybrali nějaký kámen, kterému všeptali svá přání a pak jej vhodili do řeky či studánky. Bůh je na vrcholu, je v největší síle, Bohyně zažívá vrchol plodnosti, proto jsou tyto svátky spojeny nejen s vášní, radostí, jídlem a pitím, ale zejména pak s magickými rituály a kouzly podporující lásku a sexuální vztahy. V této době, kdy světlo převyšuje tmu, se mnohé čarodějky ale krom radostí spojených s výše uvedeným dívají do svého nitra, čelí svým vnitřním démonům, zkrátka snaží se popasovat se svými temnými stránkami osobnosti, které má v sobě každá jedna z nás. V noci je vhodné za svitu Luny sbírat byliny, zejména pak devatero kvítí (chrpa, kopretina, smolnička, planá růže, rozchodníček, mateřídouška, fialka, zvonek a čekanka), které mají velmi silnou moc, očišťovat své tělo v bylinných ochranných lázních, ale i vykuřovat se svazečky bylin domovy (např. levandulí či šalvějí). V tuto noc se také otevírá Země a vydává své poklady. Většinou se skrývají tam, kde v lese narazíte na kapradí. Studánky a potůčky pak v tuto noc slouží jako vstupní brány do podsvětí, do kterých se ale nevydávejte, nemuseli byste najít cestu zpět. Je také typické a očistné vykoupat se v nějakém přírodním vodním toku, proto Litha jako taková je celkově zasvěcená živlu vody. Ranní rosou si pak svlažte oči, které se tím projasní a začnete dost možná i vidět svět přes jinou optiku. Nabranou vodou z přírodního zdroje pak svlažte i své dvorky, terasy, předzahrádky a zahrady, zajistíte si tím úrodu a sobě zdraví. Ať už budete Lithu slavit jakkoli, berte ji jako příležitost, kdy se můžete očistit od všech starých bolestí, smutků, křivd a trápení. Nechte vše odejít, v magické koupeli nechte odplavat vše, co na vás ulpělo a tížilo vás na duši, zapalte svíce po celém domě, vyjděte si za tmy jen tak samy a naslouchejte všemu, co vám Matka Příroda bude sdělovat. Dost možná vám objasní určité situace a odpoví vám na vše, co vás doposud tížilo. Pokud narazíte na nějaký dub, obejměte ho a pošeptejte mu všechna svá trápení. Nebojte se i v lese ze sebe vykřičet potlačené emoce a do následujícího dne vstupte už uzdravené a dychtivě očekávající vše krásné a nové, které může díky odchodu starého k vám přistoupit. Morgana
