K.O. VID OČKOVÁNÍ

 Před třemi dny jsem se z čisté zvědavosti zeptala na váš názor na k.o.vid očkování a dneska už je tam přes 4 tisíce komentářů. Zpočátku jsem je všechny četla, teď už to není možné, je vás tam moc a stále přibýváte, nicméně v tom chumlu komentářů se ztratil můj názor na toto očkování a proto jsem se rozhodla vám jej dát do zvláštního statusu, pokud by tedy ještě někoho zajímal. Já na toto očkování nepůjdu a nepůjde na něj ani můj syn, za kterého zodpovídám. Žiju v souladu s Přírodou, vnímám ve vibracích a energiích, které přitahují další podobně laděné vibrace a energie, tudíž je nemožné, aby se ke mně dostal strach z k.o.vidu, následky na zdraví, odstavení z aktivního života. Někdo se tomu může zasmát, na to má plné právo, ale už jsem tady na Zemi dost dlouho a opakovaně na to, abych měla ověřeno, jak to všechno funguje, takže vím, že tělo opravdu nevnímá dávky chemických vakcín jako plus. Fyzické tělo sice na ně může reagovat tak, že má člověk pocit "ano, jsem chráněn, pomohlo mi to", ale my, co vnímáme energie "za tím vším", víme, že tohle je čiré zlo. Můžeme argumentovat vakcínami, které nás zbavily dřívějších chorob. Ano, beru, ale z dob, kdy u nás řádily neštovice a jiné nemoci jsme se značně posunuli v hygieně a stravování, které na to všechno má ohromný vliv. Navíc tehdejší vakcíny se do nás nepíchaly v takovém množství a frekvenci, byly jiného složení atd. Je mi líto a můžu i vnitřně plakat nad tím, když vidím, jak vyjukané maminky nechávají rvát chemii do dvouměsíčních dětí, ale vím, že je to jejich cesta, jejich rozhodnutí, jejich následky. Stejně tak chápu, že se dost lidí očkuje ze strachu z k.o.vidu anebo preferuje pohodlí vpichu kvůli pivku v předzahrádce nebo dovolené s chlebem a paštikou na chorvatské pláži. Každý jsme jinde, ten duchovní řetězec je stejný jako ten přírodní predátorský, takže je jasné, že každá skupina musí mít své zástupce, jinak by ta pomyslná pyramida nemohla držet při sobě. Argumenty typu "je sobecké se neočkovat" nebo "díky nám pomáháme i vám, kdo jste antivax" jsou zcela mimo. Tedy: nechávám lidi myslet si, co potřebují, co vnímají za správné, co chtějí vykřičet do světa, ale tím to taky končí. Tyto výkřiky se ode mne ihned odrazí a jdou zase zpět k odesílateli. Nicméně opět tak jako se vším plně respektuju, že těmto svým pravdám někdo věří a podle nich jede. Já to mám nastaveno jinak. Věřím své intuici a abych se jí řídila, nepotřebuju k tomu vyjádření odborníků, virologů, imunologů, duchovních rádců, mám duši, kterou poslouchám a nikdy, nikdy, nikdy mi neporadila špatně. Proto také volím, co čtu, komu naslouchám, kudy se vydám a proč, protože to někde uvnitř sebe prostě vím. Na kolektivní imunitu nevěřím, všichni víme, že pokud se pravidelně neočkujeme na všechny ty dětské nemoci, tak jsme v podstatě na tom stejně jako ti, co se neočkují vědomě, taky vím, že s očkováním vzrůstá možnost nastartování autoimunitních nemocí, kterých v posledních letech výrazně přibylo a sami si můžeme položit otázku proč a co bylo tím spouštěčem. Všechno kolem k.o,vidu smrdí od začátku, jsem nenosič rdoušek, jsem antivax, věřím svému tělu, tělu svého syna, své psychice, imunitě, Vesmíru, a právě z toho důvodu i vím, že kdyby se cokoliv stalo, ten nahoře moc dobře ví, proč mě tu má, o čemž mě snad milionkrát už přesvědčil. Řešit "konspiračky" tady nebudu, ono časem si každý při zpětném pohledu může říct, co a jak bylo, co a do jaké míry se vyplnilo. No a tak jako všechno, tak i nyní mohu říct, že z očkování budou přibývat nemoci, které by se neprobudily nebýt dávky jedu, bude přibývat úmrtí, psychických pádů a sebevražd, ale i to je součást koloběhu dění, které se neděje jen tak pro nic za nic. Každého nechávám, ať činí a myslí si, co potřebuje, jen možná taková myšlenka či vzkaz z mé strany na konci textu: život je záležitostí priorit, toho, co je pro mě důležité a akceptovatelné a toho, co už je přes čáru. Taky je výsledkem toho, co vše chci přijmout či odmítnout, jak moc klopím oči a jdu ve vyšlapané a těmi nahoře dané brázdě či naopak tím, jak schopná a rychlá jsem v sundání okovů, které mi na nohy a ruce dal někdo druhý, kdo za mě rozhodl, kdo mě ovládá, kdo mi káže. A není to nic jiného než přesně tohle, co určuje kým jsme, jak se máme, jak se cítíme a v jaké hojnosti čehokoli žijeme

:-) Mějte krásný pátek a pamatujte: z ničeho se neposrat <3 Morgana