" KDY PŘÍJDE TEN PRAVÝ?"

 Docela mi už dráždí tračník otázka "Kdy přijde ten, se kterým budu šťastná?". Já se na vás jako nezlobím, chápu, že lidé mají různé sny a touhy, odlišné představy a přání, pro která by udělali nevím co, přesto nepřicházejí. Co mi na této větě tak vadí? Ten fakt, že z ní vyznívá, že bez muže (jakéhokoli či konkrétního z představ) nemáte v sobě zřejmě ten pocit naplnění a štěstí, čekáte, až si vás najde na druhá polovina, která vás doplní, zaplní, zacelí... nevím, co vlastně čekáte :D.Věc se má tak, že někomu není dáno být šťastný v páru, proto tak zdůrazňuju s menšími pauzami stále to stejné, že nejdříve se musíte naučit najít štěstí v sobě samých a pak - světe div se a věřte mi - najednou budete vnímat svůj příběh jinak a na tyto otázky se nebudete ani ptát. Proč? Protože pochopíte, že tu radost, tu zažehnutou jiskru, to naplnění, nadšení, touhu po žití, radost ze žití, takové to krásné šimrání z očekávání "co dneska asi přijde?" je přesně to naplnění, ta krása, ke které musíte dozrát. Pokud se budete neustále ptát stylem "kdy potkám", "kdy najdu tu správnou práci, která mě zajistí", "kdy budu mít dostatek financí" atd., pak se obávám, že vám Vesmír právě tohle, na co se ptáte, nikdy nedá. Vy víte, že já nemám moc ráda takové ty duchokecy typu "cokoliv si přeješ, můžeš mít". Ono to totiž platí jen do jisté míry, protože se tu o slovo dost razantně může hlásit i karma a ta vám energeticky navrací dříve založené. Proto třeba některé ženy nepoznají, co je to být mámou, i když už deset let netouží po ničem jiném anebo někdo nezažije finanční nezávislost, protože si prostě má v dané inkarnaci prožít nouzi. Nicméně i tyhlety stavy bez partnera či práce snů a kopy grošů každý zvládá jinak, s jinou intenzitou či emočními důsledky, protože každý je vnitřně nastaven jinak. Ti, kteří pochopili, že na těchto třech věcech (a milionech jiných) vlastně život nestojí, tak na nich nepoznáte, že by třeba byli sami a trpěli nedostatkem (který ovšem jako nedostatek či prázdné místo v partnerském žití oni nevnímají). Takže i vaše následné otázky typu "co mám dělat, aby přišel on či ona?" nebo "co mám změnit, abych si našla skvělou práci?" jsou mnohdy bezpředmětné a ještě víc vás uzavírají v tom nekonečném cyklu tápání, otázek, hledání, smutků a úzkostí, protože jste nepochopili, že vy se nemáte měnit, aby se zvenčí něco stalo, ale abyste se vy sami osvobodili od očekávání, představ, plánů, které vám prostě třeba fakt nejsou dány. A jakmile tohle pochopíte, přijmete a propustíte starou potřebu mít, vlastnit, potkat, pak uvidíte, že se přeladíte vibračně na jinou frekvenci, kdy už tohle řešit nebudete a pak jen dojde k takovému tomu aha momentu "aha, tvl, takto to funguje, to je úleva" a navíc jen vytvoříte v hlavě myšlenku "chci dům na kraji lesa" a on se skutečně do pár let dostaví. Někdo možná nepochopí dost dobře, o čem píšu, protože ono se to velmi těžce vysvětluje. Já od dětství měla tyhle jasné vize o tom, co budu tehdy a tamhle dělat, čeho dosáhnu a co přijde, bylo to v mé hlavě tak jasně a zřetelně vyobrazeno, jako vzpomínka třeba na dovolenou nebo na úsek v krajině, který jste zaznamenali před týdnem na cyklo výletě. Moje vzpomínky do minulosti jsou stejně jasné a hmatatelné jako situace, které se teprve stanou, jestli mi rozumíte. A díky tomu jsem taky v dosavadním žití dosáhla všeho, co jsem chtěla. Je to skutečně o tom přeladění, pochopení, pokoře vůči Vyššímu a vzdávání díků tam nahoru, protože je to neskutečné - mnohdy i pro mě samotnou. Takže i když vím, že se podobných dotazů ve výkladech nezbavím a je to takto v pořádku, každý je na své cestě jinde, zkuste pracovat na tom přeladění, kdy všechno spustíte z ramen na zem, kde právě stojíte, uděláte krok kupředu a necháte plynout, být, dáte prostor událostem, aby se staly, umožníte energiím, které se k vám mají dostat s tím či oním výsledkem, aby se projevily a zažehnete v srdci vděk za vše, co přichází, protože je to prostě bomba

:-) Morgana