VAŠE POSLÁNÍ, KÝM JSTE, KAM SMĚŘUJETE?
V době k.o.vidové jsem zaznamenala v objednávkách jisté podobnosti v otázkách, který mi pro karty pokládáte. Většinou se to týká vašeho poslání, toho, kým jste, kam směřujete, jak být užiteční, jak změnit svůj život a nestagnovat na místě a já už pár dnů v hlavě převaluju myšlenku, co o tom napíšu. A dneska se ta myšlenka doutvořila, zacelila a mozek mi ji vyplivl, takže ji sem vložím. Hned v úvodu vás ale upozorním, že text může být pro vás zklamáním, protože mnozí lidé mají tendenci očekávat okamžité a stručné odpovědi, chtějí prostě, abyste jim před očima zamávali směrovkou, která jim ukáže, kudy se dál vydat, ale takto to v životě a ani se mnou (a tím spíš mými kartami) nefunguje, takže to bude vyžadovat jistou míru vaší snahy, energie a času. Zaprvé je dobré vždycky začít tím, že se zastavíte a odpovíte si na otázku "kdo jsem?". U této první otázky se asi někteří zarazí, druzí si poťukají na čelo, co to ta blábola zase mele, jiní se zamyslí a zjistí, že vlastně neví, jak odpovědět. A v tom je ten vtip, prostě si na otázku odpovězte spontánně. Někdo si odpoví "jsem Petr", jiná osoba si odpoví "jsem máma dvou dětí", jiná žena zase "jsem zdeptaná Marcela", další pak "jsem majitel fitka". Je jedno, jak si odpovíte, nicméně když na tuto otázku zareagujete slovy "jsem nešťastná Světlana, které Jarda zlomil srdce", zamyslete se nad tím, proč jste se popsala z pohledu pocitů vůči muži a ne třeba jako "Světlana, co má perfektní francouzštinu a úžasný smysl pro humor". Další otázka, kterou si položte - a možná si ty odpovědi pište na kus papíru, protože hodně, ale opravdu hodně pomáhá, když se člověk může k daným odpovědím vracet a možná s odstupem času i porovnávat, jak odpovídal sedmého dubna dva tisíce dvacet jedna a jak o půl roku či pět let později :-) - jakými lidmi se obklopuju a proč? Jsou to spíše lidé vtipní a usměvaví, anebo workoholici, anebo ženy, co tlachají nad kávou a větrníkem o ničem, anebo lidé, co milují přírodu a pohyb, anebo zápecníci, kteří se umí rozpohybovat jen při návštěvě lednice? Možná pomyslete na 3 - 5 lidí, se kterými se stýkáte nejčastěji a u každého si napište, co vás na onom člověku fascinuje a baví a co vás naopak rozčiluje a ničí, protože i to budou důležité sebereflexní vzkazy pro vás. A nešiďte se, nesnažte se sami sebe oklamat, prostě piště pravdu, však je to pro vás. Další bod bude, že si napíšete 5 věcí, které na sobě milujete, kterých si ceníte, na které jste pyšní a pak taky 5 věcí, které už tak moc rádi u sebe neprezentujete navenek, za které se stydíte nebo se kterými bojujete a není možné s nimi pohnout. Když si je napíšete, pak se zaprvé pochvalte za ty kladné a poplácejte se po rameni a poté se zeptejte svého nitra, kde je tedy problém, že jste s těmi negativními nepohnuly stejně tak dobře k úspěchu, jako s těmi, na které jste hrdí. V čem je problém? Čeho se bojíte? Stojí vám v cestě nějaká překážka? Pokud ano, jak by se dala odstranit? A nesnažte se hledat důvody, proč něco nejde, u jiných, protože to, že to nejde, je ve vás, ne v těch druhých. A taky se za to, k čemu dospějete nestyďte a nemyslete si, že všichni ostatní mají vše vyřešeno, uspořádáno a jedou free ride bez hrbolů. I já mám svá témata a strachy, jestli vás to uklidní, jen se jimi nenechávám požírat zaživa :-). No a finální otázka pro vás je, co je váš největší životní úspěch či úspěchy a naopak co jsou vaše životní prohry. Zejména poslední otázka pro mnohé může být dost citlivá a způsobit potoky slz, ale i ty jsou očistné a když vyplaví z očí, co mají, mnohdy se zrak projasní a umožní člověku vidět to, co mu dříve nebylo umožněno zřít. Poté, co si na všechny otázky upřímně odpovíte, pak si ještě v závěru napište na pár řádků jakékoli myšlenkové pochody, které se vám budou hlavou rojit, protože mohou být dodatečným uvědoměním si, "kdo jste", což je první otázka a zároveň i počátek všech změn a kroků, které pak můžete plynule začít dělat. Z otázek pro výklad vím, že mnohdy stačí málo a člověka pošťouchnu a on mi pak po čase napíše, jak moc jsem mu pomohla, takže i teď do vás rýpnu ukazovákem a zkusím vás posunout, jen vás při tom ještě upozorním, abyste si skutečně odpověděli upřímně a hlavně nebyli zklamaní z toho, že vás třeba nakonec netrklo nic výrazného či takového, co by bylo předzvěstí životního posunu k pochopení sebe samých. Někdy to chce ještě čas a opětovný návrat k napsanému a teprve třeba po pátém přečtení se najednou ona slova jakoby nadzvednou nad papírem a seskládají nad ním mozaiku, kterou jste předtím nebyli schopni zřít a až to bude váš restart. Nicméně každý z vás si musí na své otázky odpovědět sám a teprve poté pochopíte, že všechny odpovědi jsou skutečně v nás od samého počátku současné inkarnace a stačí jen naslouchat svému nitru a nebát se vystoupit z komfortní zóny. Jistě, někteří tam stále zůstanou tak, jak tam byli, ale jiným se mohou začít otevírat vize, které mu alespoň částečně nastíní, co udělat třeba hned zítra ráno
