SPONTÁLNOST
Po dnešním střetu s další lymfaticky ucpanou osobou, která evidentně nebyla v dobré náladě, bych ráda napsala pár slov o spontánnosti. Je to vlastnost, která mnohým dospělých lidem chybí, bohužel často chybou výchovy, kdy v nich vlastní rodiče spontánnost zardousili, anebo jejich vlastním příběhem a ochotou spontánnost v sobě zabít a řídit se čistě jen hlavou, společenským očekáváním a pravidly. Těžko říct, co je správné, ale většinou se řídím tím, že beru za bernou minci chování dětí, které je čisté a většinou ničím neposkvrněné. Když jsem byla o dost mladší, děti mě velmi často obtěžovaly - neříkám, že jsem je neměla ráda, ale mívala jsem tendence přisuzovat jejich chování nevychovanosti a drzosti, přitom jsem sama byla odjakživa drzá, rebelující a svá. Ta doba je naštěstí dávno za mnou, v tomto směru jsem dost vyrostla a ušla kus a jsem hrdá na to, že nyní děti vnímám jako to nejlepší, co na světě je. Jsou spontánní, živé, užívají si drobných radostí, nepomlouvají, když se jim něco nelíbí, tak to řeknou, když něco chtějí, tak si o to řeknou taky, když jim je někdo nesympatický, poví mu to a neřeší jeho reakci. Jinými slovy tohle je moje chování, i když jako člověk dospělý jsem se naučila už v mnohém mlčet a jít radši pryč, pokud mi někdo či něco nevoní. Dneska v jednom obchodě, kdy jsme čekali ve frontě tří lidí pleskl můj syn paní stojící přede mnou pleskačkou na mouchy do zadku (ne, pleskačku nenosíme běžně :D). Já se tou dobou dívala jinam, takže jsem to nepostřehla, nicméně jsem se otočila ve chvíli, kdy se otočila i ona lymfou ucpaná žena a spustila láteření, jakoby ji syn rozbil okno. Nejdřív mi nedošlo, proč tak šílí, tak jsem se jí zeptala, zdali jí synek tím lepačem přetrhl vaz nebo proč ta agrese. Omluvila jsem se jí, synovi jsem řekla, že se to nedělá a protože ona brblala něco ve smyslu, že je nevychovaný, když to dělá, ukončila jsem duchaplnou konverzaci přikývnutím se slovy "ano, máte pravdu, je nevychovaný". S lidmi s ucpanou lymfou je lepší se vůbec moc nebavit, bývají samonasírací a sotva do nich šťouchnete, tak to tryská všemi směry, ale vnitřně jsem se zamyslela nad tím, proč tak vyšilovala, proč je takový problém pochopit, že prostě v jedné chvíli má dítko potřebu něco udělat, tak to udělá a následky mnohdy ani nechápe a děkuji tomu nahoře, že většinou potkávám takOvé ty usměvavé babičky, kterým radost čiší z očí, sotva mé mládě spatří, tak se rozzáří a to ho mnohdy vůbec neznají. Zároveň chápu, že Michaly Nesvadby nemohu potkávat na každém kroku a občas narazím na zaprděnce, a taky vím, že obzvláště tato doba přidala lidem na špatné náladě, ale protože mám na této stránce hodně lidí, prosím vás, zkuste si z dětí vzít to dobré, zkuste neřešit hovna, mít radost z drobných detailů, když vám nějaké dítě něco udělá, nedělá to proto, že vám chce ublížit, ale protože je třeba váš zadek ve frontě před ním tak dobře natočen, že prostě vyzve dítko k plesknutí a možná se lehce skloňte na jeho úžasnou úroveň a začněte reagovat dětsky, se stejnou rebelií a rošťáctvím, protože tak to dělám při setkáních s druhými dětmi já a ta radost v jejich očích a řehot stojí za to
Krásný den vám všem! Morgana
