S NĚKÝM SE PROSTĚ NESETKÁŠ...
S někým se prostě nesetkáš. Myšlenkově, emočně, pocitově, citově, na cestě, na křižovatce. Na někoho prostě nenarazíš, s někým se prostě nespojíš, někdo ti zkrátka nezkříží cestu, nezhmotníš ho. Nepřijde spřízněná duše, nedoklapne druhá polovina do té tvé stávající, nedocvaknou střípky rozsypané na zemi a čekající na umělce, který by byl ochotný a schopný ohnout hřbet a poskládat je dohromady. Domnělé představy o dokonalosti a až masochistická potřeba žít s tím, kdo bude úžasný a celistvý, je mnohdy směšná, protože nepřináší nic než trýzeň, celoživotní honbu za chimérou a iluzí, jež se rozplyne při prvním plesknutí dlaněmi. Některé věci se prostě nemají zhmotnit, stát ani udát, některé situace se nemají douzdravit, některé vazby se nemají přetrhnout, protože tento život ti dal jiné příležitosti, máš se zaměřit na jinou sféru než na které tolik egoisticky lpíš. Tím odpovídám na milionté otázky typu "kdy konečně přijde, potkám, dostanu, dosáhnu, koupím?" Moje odpověď je tady. Možná za pár minut. Možná zítra. Možná za půl roku. Možná nikdy. Možná ani v příštím životě ne. Možná to prostě nemělo a nemá klapnout. Možná se díváš opačným směrem, než by ses měl(a) dívat. Možná je to úplně nepodstatné. Možná...
